Čtenář s alespoň minimálním zájmem o klimatické změny určitě zaregistroval v předminulém měsíci vydání nové zprávy 3. Pracovní skupiny IPCC (pro mitigaci změny klimatu) o potenciálu obnovitelných zdrojů k mitigaci globální změny klimatu (1). Tedy, abych se opravil: šlo pouze o publikaci „shrnutí pro politické činitele“, které bylo díky mohutné kampani Greenpeace (ukázku máte zde) interpretováno tak, že „Obnovitelná energie bude světu stačit" (viz například Deník Referendum).

V polovině června došlo konečně k publikaci celé zprávy a bdělým očím „skeptiků“ (Steve McIntyre) neušel fakt, který vrhá na hodnověrnost celé zprávy značné pochybnosti: jeden z hlavních autorů kapitoly 10 Sven Teske z Greenpeace (dle vlastních slov „jeden z hlavních autorů zprávy“) je zároveň spoluautorem jednoho ze 4 profilových scénářů nasazení obnovitelných zdrojů energie, z jehož výsledků vyšel proklamovaný údaj: „IPCC potvrzuje, že obnovitelné zdroje pokryjí 80 % spotřeby energie“.

Článek Steve McIntyra způsobil malou revoluci – podpořili jej významní publicisté z „opačného tábora“ Andrew Refkin z environmentálního blogu The New York Times, Mark Lynas, autor knihy „Six degrees“ (Šest stupňů, o katastrofických důsledcích pokračujícího používání fosilních paliv) a novinář „zelené“ sekce The Guardian Leo Hickman.  Případ se dostal i na důležitý blog Babbage  časopisu The Economist. Není divu: mezivládní komise IPCC, přestože její hodnověrnost byla zpochybněna (zda právem, či neprávem, zde nechci soudit) v kritických měsících kolem Kodaňské konfence na závěr roku 2009, zůstává hlavním oficiálním orientačním bodem v neustále účelově znejasňované situaci globální změny klimatu. Pro čtenáře, kteří se v anglických publikacích neorientují, je dobrý přehled vývoje kauzy například zde.

Po takovém úvodu je samozřejmě podstatná otázka, nastíněná v titulku: potvrzují výsledky zprávy IPCC tvrzení Greenpeace, že „překážkou není technologie či náklady, nýbrž politika“?

Podívejme se nejdříve do úvodní kapitoly Summary for policy makers (Shrnutí pro politické činitele), kde se píše: „Zrychlené tempo integrace obnovitelných zdrojů energie (dále jen OZE) do stávajících energetických systémů a do sektoru koncových uživatelů, které povede k vyšším podílům OZE – je technicky možné, ačkoliv sebou přinese množství dodatečných problémů. Zvýšení podílu OZE se očekává ve všech scénářích, které vedou k nízkým emisím skleníkových plynů…. Problémy integrace OZE jsou kontextuální a místně specifické a zahrnují uzpůsobení stávajících systému pro dodávku energie“. (2)

Podobně je v kapitole 10.3.2.1 Regional renewable energy supply curves, kde se diskutují regionální náklady na obnovitelné zdroje, přiznáno, že: „s ohledem na kvalitu dodávky elektrické energie … zde předložené cenové křivky nerozlišují mezi vysoce variabilními a někdy nepředvídatelnými energetickými zdroji a zdroji, které jsou řiditelné. V tomto ohledu není též zahrnuto navýšení nákladů potřebné k dodržení vysoké spolehlivosti dodávek jako jsou náklady na zálohování vysoce variabilních OZE“. (3)

Převedeno do normální češtiny, modely umí  - za předpokladu stávající situace - ocenit pouze cenu generace elektrické energie, nikoliv už cenu za její distribuci ať již geografickou (nové sítě vysokého napětí) nebo časovou (náklady na konverzi na potenciální nebo chemickou energii a zpětnou konverzi na elektrickou energii, konverzní ztráty).

 

 

Vidíme, že vybraný model Greenpeace je středně optimistický ohledně nákladů (současné náklady na produkci 1 MWh se uvádějí kolem 70 USD pro fosilní a jaderné zdroje). A jak vychází srovnání oněch 4 vybraných scénářů (cílové stavy za 2050)?

 

Popis scénářů je obtížné jednoduše shrnout, nicméně klíčové pojmy jsou:

• IEA WEO – současný stav (BAU), rychlý nárůst HDP převážně tažený fosilními zdroji
• ReMIND-RECIPE: předpoklad uskutečnění technicky i politicky optimálních řešení, dokonalá předvídatelnost, maximalizace větrné energie a fotovoltaiky
• MiniCAM – plné využití všech technologií, po roce 2050 využití biomasy s CCS (ukládáním uhlíku) k postupnému snižování koncentrací CO2. Scénář též předpokládá ekonomickou stagnaci (HDP na hlavu) do roku 2030.
• ER-2010: Hlavním cílem je rychlé snížení emisí CO2. Hlavním nástrojem jsou opatření k regulaci poptávky i nabídky, za předpokladů dosažení poklesu cen OZE a aktivní podpory nových technologií (elektromobily, supersítě…). Téměř výlučné použití OZE k vytápění a chlazení.

Energetický mix i nákladové odhady jednotlivých scénářů se u jednotlivých technologií liší v řádu 100 – 500 %.  Podobně je tomu i v regionálním rozlišení: překvapivě, scénář Greenpeace má nejnižší celkovou produkci OZE v regionech OECD Evropa a OECD Severní Amerika. A co říká zpráva IPCC o potenciálu OZE v ČR: V tabulce 10.8 v kapitole 10 je uvedena hodnota?

- 20 % zastoupení OZE na primární energetické produkci

- výrobní cena 1 MWh pod 100 USD. 

- Zdroj: pouze biomasa, s uvažovanými výnosy dovozenými z Nizozemí.

Tolik tedy k tvrzení Greenpeace. Protože dokument IPCC představuje zatím nejobsáhlejší materiál o produkci a využití OZE, vrátíme se k vybraným kapitolám v dalších příspěvcích.

 

Poznámky a vysvětlivky:

 

(1) "Reakcí mezinárodního společenství na klimatickou změnu a její důsledky jsou strategie adaptace a mitigace. Mitigační strategie představují lidský zásah ve smyslu redukce příčin a samotného omezení produkce skleníkových plynů. Strategií adaptační je míněno přizpůsobení přírodního systému a společnosti aktuálním nebo očekávaným změnám a jejich důsledkům, které mírní škody. Z toho vyplývá, že mitigace omezuje všechny dopady klimatické změny, tedy dopady negativní ale i pozitivní, zatímco adaptace může využívat výhod a pozitivních dopadů a omezovat pouze ty negativní. Mitigace je primárně řízena mezinárodními dohodami a až následně národními vládami. Většina adaptací zahrnuje opatření ohrožených a postižených subjektů a komunit a opatření národních vlád. Řešení dopadů klimatických změn není v pouhém zvolení jedné z těchto strategií, ale v možnosti jejich synergie." - Zdroj http://www.amo.cz/publikace/zmena-klimatu.html

(2) "Integrating RE into most existing energy supply systems and end-use sectors at an accelerated rate—leading to higher shares of RE—is technologically feasible, though will result in a number of additional challenges… the RE integration challenges are contextual and site specific and include the adjustment of existing energy supply systems..."

(3) „With regard to the quality of electricity supply, … the presented supply curves do not distinguish between highly variable, and sometimes unpredictable, energy sources and dispatchable energy sources. In this context, a cost premium due to a higher reliability level that might be needed is also not considered as additional backup costs for highly variable RE sources“.