Provozovatel
Čtenost Bulletinu roste, dosahuje 6500 návštěv měsíčně. Můžete pomoci odesláním finančního příspěvku na účet Trastu pro
ekonomiku a společnost. Č. ú.: 2055052309/0800 nebo prostřednictvím PayPal:
Publikace
Partnerské servery
SouvisejícíUmístěním následující ikonky nebo odkazu na své stránky můžete podpořit náš server.
Pro zobrazení ikonky stačí vložit tento kód do Vašich stránek:
|
Nedoceněná potížÚnor 1, 2010 - 14:06 Tento článek je reakcí na úvahu Sharon Astyk, která zde byla nedávno zveřejněna pod názvem: Kdo vypěstuje vaši stravu? Část první: Přicházející demografická krize v zemědělství.
Domnívám se, že je možné označit stávající stav ve věkovém složení zemědělských pracovníků, ať již ve Spojených státech nebo v ČR a ostatních státech EU za velmi alarmující. Co ovšem vyžaduje poněkud pečlivější pohled je v článku uvedený odhad podílu zemědělců na populaci. Zdánlivě bezproblémové prohlášení o "lehce industrializované společnosti" mne uvádí v nevěřící úžas. Předpokládat, že pro udržení produkce bude stačit zapojit do zemědělské výroby pouhou třetinu obyvatel je dle mého názoru značně podhodnocený. Přesnější vyjádření je, že možná může v některých, pro zemědělství vhodných, oblastech skutečně stačit třetina obyvatel při masivním nasazení výkonné mechanizace. Tento poměr ovšem bude značně nedostačující v oblastech méně vhodných, jako například ve většině střední Evropy. Pojďme se podívat na historický vývoj počtu zemědělců na našem území v souvislosti s postupnou industrializací zemědělství. Musíme totiž připustit, že intenzifikační procesy, jako byl např. rozvoj vzdělání, používání průmyslových hnojiv a koncentrace výroby odstartované počátkem 19. století vedly v jeho poslední třetině k postupnému snižování počtu zemědělců nutných k udržení výroby a nasycení populace. Tak od 80 - 90 procentního podílu pracujících na počátku 19. stol. se dostáváme k číslům okolo 60 procent na jeho konci. Tento proces pokračoval až do meziválečného období kdy došlo k určitému ustálení poměru pracujících v zemědělství vůči celku. Například Ing. Martin Juroška, Ph.D. na svém webu uvádí podíl pracujících v zemědělství na celkovém počtu pracujících takto:
K tomu je možné doplnit údaje z článku Hospodářská politika ČSR (http://www.ucebni.estranky.cz/clanky/dejepis/hospodarska-politika-csr) za roky 1924 a 1929 takto: "Podíl obyvatelstva příslušného (včetně rodinných příslušníků) k zemědělství a lesnictví se snížil z 31,5 % na 25,5 %". Přidejme k uvedeným číslům rozvoj mezinárodní železniční přepravy dále vznik lokálních tratí např. dráhy řepařských družstev nebo rozvoj mechanizace v podobě lepších nástrojů pro obdělávání půdy, sekaček, samovazů, mlátiček a posléze parní stacionární motory používané pro jejich pohon a další práce. V níže uvedeném grafu je levá vertikální osa určena pro podíl zemědělců na celku (oranžové značky). Osa je vedena v podílu což znamená, že hodnota 1,0 je ekvivalentní sto procentům. V grafu je vedle jiných států křivka podílu zaměstnaných na celkovém počtu pro Čínu za období 1961 až 2003. Nejsem si jist zda Čína při podílu zemědělců přes 60 procent dosáhla stadia "lehce industrializované společnosti". Co myslíte?
Z uvedeného je možné odvodit, že pokles počtu zemědělců souvisí se schopností zbývajících nasytit populaci i v sníženém množství. Obávám se ovšem, že statistiky nezahrnují tzv. kovozemědělce nebo záhumenkáře - samozásobitele, kteří byli schopni určitou část (někdy i podstatnou) potřeby pokrýt z vlastních zdrojů zároveň s vykonáváním jiné profese na plný úvazek. Nyní se mi tedy naskýtá prostor k položení nepříjemných otázek. Kolik intenzifikačních faktorů zůstane zachováno ve světě nedostatkových nebo nedostupných fosilních zdrojů? Kolik fosilních zdrojů je třeba pro udržení "lehce industrializované společnosti" v moderním slova smyslu? Kolik lidí si může najít práci (obživu) v takovém světě? Zalinkuj tento článek: |
Komentáře
other
AgriCE
Odpověď na č. 3 mám prakticky stejnou a domnívám se, že tohle bude základ průšvihu 1A kategorie ve stylu "Co s nimi?".
A.
Poslat nový komentář