Vytyčování paralel mezi průmyslovými nehodami je sice pochybným přízemním sportem, nicméně právě v tomto případě se takové paralely vrství a je těžké je přehlédnout:

- Výbuch v černobylské elektrárně v roce 1986 vychrlil radioaktivní odpad na celou Evropu¨

- Nedávný výbuch a potopení ropné plošiny Deepwater Horizon, která patří společnost BP, chrlí těžkou ropu do Mexického zálivu.

Obě tyto nehody byly docela velkolepou podívanou. Síla exploze, kterou způsobila přehřátá pára v černobylském reaktoru, vymrštila poklop reaktoru o váze 2500 tun do výšky 10 – 14 metrů, kde se roztočil jako vyhozená mince a dopadl zpět na rozbitý reaktor. Z mraku přehřáté páry se potom vydělil ohromný objem vodíkového plynu, který detonoval a zničil reaktor a přilehlé stavby. Na plošině Deepwater Horizon způsobila erupce v nedávno dokončeném vrtu v hloubce 25 000 stop výron nekontrolovatelného množství ropy a plynu, stlačeného na více než 10 000 psi (jednotka tlaku, libra na čtvereční palec – pozn. MK), na ropnou plošinu, kde ropa a plyn explodovaly a způsobily požár. Plošina se potom potopila a skončila jako hromada suti na vrcholu ropného vrtu, který stále chrlí přinejmenším 200 000 galonů ropy za den. Pokud by se to nepodařilo zastavit, bylo by to 1,7 milionů barelů ropy za rok po neurčitě dlouhý čas. Takové množství by mohlo stačit k vyhubení či kontaminaci veškerého mořského života v Mexického zálivu, ke znečištění pobřeží celého zálivu a díky Golfskému proudu i významné části východního pobřeží přinejmenším k Mysu Hatteras v Severní Karolíně a možná i dál. Několik kapek ropy patrně dopluje daleko na sever až ke Grónsku.

Víceméně bezprostřední příčinou černobylské havárie byl politický protekcionismus: lidé, kteří zodpovídali za řízení reaktorové komory neměli žádnou průpravu v oblasti provozu reaktoru a jaderné chemie, protože své místo získali přes komunistickou stranu. Pokusili se realizovat nebezpečný experiment, provedli ho neodborně a výsledkem byla exploze a přehřátí reaktoru. Podobné příčiny patrně budou shledány za havárií na Deepwater Horizon. BP, vlastník plošiny, je řízen Carl-Henric Svanbergem, mužem, který nemá žádnou zkušenost s ropným průmyslem. Lidé, kteří jsou členy dozorčích rad velkých společností, vnímají často management jako svého druhu nezávislou dovednost, která se nevztahuje k žádné specifické oblasti či průmyslu, což je dost podobné tomu, jak sovětská komunistická strana přemýšlela o a snažila se využít talentu svých kádrů. Již nyní jsou v oběhu výpovědi, že společnost BP vrtala do hloubky 25 000 stopa, byť měla povolení k těžbě maximálně do 18 000 stop, že bezpečnostní revize technické dokumentace byly obcházeny, a že klíčové součásti bezpečnostního vybavení nebyly za účelem snížení nákladů instalovány. Bude zajímavé sledovat, zda se havárie Deepwater Horizon, podobně jako dříve ta černobylská, ukáže být přímým důsledkem manažerského rozhodnutí učiněné technicky nekvalifikovanými lidmi.

Ještě důležitější je, že tyto dvě katastrofy si jsou podobné bezprecedentními technickými, administrativními a politickými výzvami, které představuje jejich náprava. V případě Černobylu pramenily technické obtíže z potřeby vypořádat se s vysoce radioaktivním odpadem. Kusy jaderného paliva ležely roztroušeny kolem ruiny reaktoru a dělníci, kteří je lopatou nakládali do sudů, dostali pouze během několika minut smrtelnou dávku radiace. Oheň hořící uvnitř roztaveného reaktorového jádra byl hašen pytli s pískem a boronem zhazovanými z vrtulníku. Následky pro posádku byly smrtelné. Kolem zničeného reaktoru byl nakonec vybudován betonový sarkofág, který ho oddělil od okolí. V případě Deepwater Horizon se technická obtíž týká zastavení vysokotlakého proudu ropy, pravděpodobně smíšeného se zemním plynem, unikajícího ze spáleného a zdeformovaného vraku ropné plošiny v hloubce 5000 stop. V současné době se pracuje na utěsnění otvoru tím, že se na něho dolů z jeřábové lodi spustí stotunový mechanismus z oceli a betonu a s jeho pomocí se bude zachycovat a odčerpávat vytékající ropa. Myslím, že „sarkofág“ zní lépe.

Administrativní výzva se v případě Černobylu týkala evakuace a přesídlení rozsáhlé městské a venkovské populace z oblastí kontaminovaných radioaktivitou, dále předejití tomu, aby se prodávaly kontaminované potraviny, rovněž řešení zdravotních následků nehody, které zahrnovaly vysoký výskyt rakoviny, dětské leukémie a postižených novorozeňat. Důsledky rozsáhlé ropné skvrny patrně způsobí masivní přesun pobřežních populací a zbaví je jejich obživy, která zahrnuje rybolov, turismus a rekreační služby. Pokud nebudou státní snahy pomoct těmto lidem neobvykle rychlé a důkladné, jejich problémy prosáknou do politiky a otráví ji.

Politické výzvy se v obou případech týkaly neschopnosti politického establishmentu smířit se se skutečností, že klíčové zdroje energie (jaderná palivo a podmořská ropa) závisejí na technologii, která je nebezpečná a náchylná ke katastrofální poruše. Černobylská katastrofa způsobila nenapravitelnou ránu reputaci jaderného průmyslu a zabránila jakémukoli dalšímu vývoji v této oblasti. Havárie Deepwater Horizon bude mít patrně stejné důsledky pro ropný průmysl a zastaví jakýkoli další rozmach těžby v hlubokomořských vodách, kde se nalézá velké množství zbývají ropy a možná dokonce zastaví projekty, s jejichž realizací se již začalo. Což pravděpodobně urychlí počátek fatálního globálního ropného deficitu, který americké ministerstvo obrany a Pentagon předpovídají na rok 2012.

Přeložte výraz „průmyslová nehoda“ (industrial accident) do ruštiny a zpět do angličtiny a dostanete „technogenní pohroma“ (technogenic catastrophe). Po černobylské pohromě se tento výraz hodně používal. Je mnohem výstižnější než značně ochablý anglický obrat a vrhá zodpovědnost tam, kde skutečně za všech okolností vězí: na techniku a na technology a politiky, kteří ji prosazují. Technika, která může katastrofálně selhat a někdy tak činí a nepřijatelným způsobem devastuje životní prostředí, není prospěšná, nezávisle na tom, jak je ekonomicky užitečná. Musí být vyřazena. V důsledku pohromy Deepwater Horizon již slyšíme, že rozmach hlubokomořské těžby je „odsouzen k nezdaru“. Mohl by to být začátek konce nezměrné ale umírající bestie ropného průmyslu. V opačném případě bude třeba ještě více nehod, aby se nakonec dostavilo uvědomění a bylo slyšet volání „Skončete to!“.

Energetický průmysl vypotřeboval vhodné zdroje vysoké kvality a nyní je nucen obracet se ke zdrojům, které dříve přecházel: špatné, špinavé, náročné, drahé zdroje jako jsou ropné písky, těžká ropa, břidlice a hlubokomořská ropa. Pod neúprosným tlakem činit více s méně prostředky, tíhnou lidé ke snaze zjednodušovat si práci, jak jen to je možné a životní prostředí potom trpí. Než zcela zkolabuje, poslední velké úsilí vyždímat několik zbývajících kapek energie z vyčerpané planety bude dále zdrojem větších a větších katastrof. Je možné, že ohavné důsledky této poslední nehody přimějí dost lidí k tomu, aby prohlásili „Dost! Skončete s tím!“ Ale pokud ne, bude zde vždy další pohroma.

Přeložil Marek Kvapil.

Zdroj: http://cluborlov.blogspot.com/2010/05/american-chernobyl.html