Spisovatel Kurt Andersen nazval současné lidstvo „generací kobylek“, které v nejvíc růstových desetiletích lidstva, tedy zhruba od konce druhé světové války, vyžraly většinu zdrojů a nyní se rozhlíží, kde ještě co zůstalo. Jak velký kus energetického, zejména ropného koláče nám zbývá a jsou vůbec v zásobě nějaké další ropné pochutiny jako třeba ropné písky či břidlice?

 

Na přelomu starého a nového roku je vždy publikována řada zpráv, které shrnují globální energetickou situaci v minulém roce a výhledy do budoucnosti. Mezi nejsledovanější patří analýzy Mezinárodní energetické agentury (IEA), British Petroleum a OPECu. V základních rysech jako výše spotřeby se tyto zprávy sice shodují, ale intepretace příčin např. cenového vývoje nebo budoucí scénáře mohou být značně odlišné. Základní důvody jsou dva – v energetice málokdy můžeme pracovat se zcela jasnými a nezkreslenými údaji např. o výši zásob, protože státy i firmy sledují vlastní ekonomické cíle. Druhým důvodem je trh, který vysílá zmatené a protichůdné informace. Sice jsme si na to zvykli, ale určitě není normální, aby v jednom roce cena ropy kolísala od 40-80 dolarů za barel.