MK / „Na horizontu se kupí temná mračna. Jsou to mračna šesti hluboce znepokojivých globálních trendů. Klimatická změna je jen jedním z nich. Každý z těchto trendů je sám o sobě potenciální hrozbou pro civilizaci. Dohromady se spojují v dokonalou bouři – bouři takového rozsahu, že zastíní všechno, co člověk dosud viděl. Pokud se nám nepodaří tuto bouři uklidnit, není pochyb o tom, že zničí život, jak ho zde na planetě Zemi známe,“ napsal na serveru http://www.huffingtonpost.com/ Matthew Stein, autor knihy When Technology Fails: A Manual for Self-Reliance, Sustainability, and Surviving the Long Emergency, kterou vydalo nakladatelství Chelsea Green.

„Elektrárna Prunéřov je největším znečišťovatelem ovzduší v České republice. (…) Prunéřov s přehledem figuruje na seznamu nejšpinavějších elektráren v Evropě – každý rok vypustí do vzducu 11,1 milionů tun oxidu uhličitého. A tak když skupina ČEZ, státem řízená společnost, navrhla modernizaci, aby prodloužila životnost elektrárny o dalšího čtvrt století, vzplály protesty. Jeden z nich zazněl z místa tak vzdáleného začouzenému průmyslovému regionu, jak si jen lze představit, z místa tropických teplot a tyrkysových moří bez továrních komínů na dohled,“ napsal americký časopis The Atlantic v článku, v němž pojednává o možných právních sporech budoucnosti, které by mohly vzniknout v důsledku žalob podaných poškozenými klimatickou změnou na největší producenty skleníkových plynů.

Za přehnaný pesimismus kritizuje skeptický ekolog Bjorn Lomborg organizátory mezinárodního environmentálního festivalu Den Země 2010 (Earth Day), kteří tvrdí, že „svět je ve větším ohrožení než kdy dřív“. Podle Lomborga máme při příležitosti čtyřicátého výročí Dnu Země naopak spoustu důvodů k oslavě. Prakticky v každé vyspělé zemi je vzduch dýchatelnější a voda více pitná, než tomu bylo v roce 1970. Ve většině zemí prvního světa se podařilo zastavit odlesňování a zahájit zalesňování. Podařilo se také snížit procento podvyživených a stále více lidí má přistup k čisté vodě a k lékařské péči.

Vedle kácení lesů výraznou roli v environmentální devastaci antického Středomoří sehrála degradace orné půdy. Ta představovala vážný problém zejména v Římě, kde se postupně tradiční malorolnické zemědělství proměnilo ve „velkovýrobu“ opírající se o hospodaření na velkostatcích, tzv. latifundiích. Jejich majitelé chápali zemědělství výhradně jako podnikání zaměřené na maximalizaci zisku, ke svým pozemkům neměli osobní vztah a nejednou s nimi spekulovali nejinak než dnešní akcionáři na burze s cennými papíry podniků a bank, které v životě ani neviděli. Svou organizací i důsledky připomínala tato forma římského zemědělství moderní zemědělskou velkovýrobu. Jediný rozdíl spočíval v tom, že na římských polích pracovali namísto strojů zástupy otroků, kteří ovšem z pochopitelných důvodů neměli k půdě ani ke své práci žádný vztah.

V našem povědomí si ekologickou problematiku obvykle spojujeme až s počátky průmyslové revoluce, kdy se kouřící komíny staly symbolem blahobytu, úspěchu a prosperity, aby si lidé teprve až o dlouhých pár desítek let později uvědomili i stinnou stránku svého civilizačního úspěchu a cenu, kterou za něj platí. Od té doby si však zároveň začínají idealizovat minulé historické epochy a promítat do nich své sny o ekologickém ráji. Zapomínají však na skutečnost, že ekologické problémy se objevily už s prehistorickým zlomem v historii našeho vlastního druhu, kdy jsme s pomocí své inteligence a umělých nástrojů začali ovlivňovat a přetvářet naše prostředí. 

Shodou okolností ve v tomto velikonočním týdnu sešly hlasy dvou osobností nad podobným tématem.

James Lovelock, jeden z nejznámějších klimatologů, tvůrce proslulé hypotézy Gaia a zastánce jaderné energie, poskytl britskému Guardianu obsáhlý rozhovor, v němž kritizuje naši neschopnost vypořádat se s klimatickou změnou. Vinu přičítá mimo jiné i demokracii, která znesnadňuje jakékoli radikálnější řešení.

Současná ekonomika, v níž mají ženy téměř stejné možnosti pracovat na plný úvazek jako muži, závisí ve velkém na levné energii. Matky malých dětí zvládnou chodit do práce, jenom pokud si mohou dovolit efektivní odsávačku mateřského mléka a pokud mají kde mléko chladit. Nedojde-li k obnově trendu kojných (a stát se to může, ale většina z nás asi nebude schopna si je dovolit), ženy v plodném věku nebudou pracovat mimo domov. A vzhledem k dramatickému nárůstu domácí práce, k němuž dojde s poklesem energie, bude pro ženy smysluplné zůstat doma. Ponesou na svých bedrech velkou část břemena produkce stravy, vedení domácnosti, zdravotní péče a výchovy dětí. Bude to proklatě těžká práce a bude jí hodně.