Podle zprávy Národní zpravodajské rady (spadající pod vládu USA) z roku 2010 představuje jeden z nejzávažnějších geopolitických problémů čím dál více omezenější přístup nejenom k energetickým, ale také ne-energetickým surovinám. Mezi ně patří neželezné kovy jako třeba měď, hliník nebo ocel, nebo super-strategické kovy vzácných zemin (rare earth) jako Scandium, Promethium nebo Samarium. Evropská komise například v roce 2010 označila 14 minerálů (tantal, kobalt, wolfram a další) za „kritické“ pro průmyslovou produkci v Evropské unii. Podle zprávy PriceWaterhouseCoopers (PWC) z prosince 2011 výkonní ředitelé světových vůdčích zpracovatelských firem z Evropy, Asie a Ameriky věří, že surovinová nedostatečnost se „silně zvýší“ v následujících pěti letech. To může, podle nich, vést k destabilizaci nebo přerušení dodávek a ohrožení výroby. V současnosti je postižen nestabilitou dodávek především automobilový a energetický průmysl, největší obavy z období do 2016 má letecký a hi-tech průmysl.

Metaanalýza Seufertové, Ramankuttyho a Foleyho publikovaná nedávno v časopise Nature zkoumala parametr výnosů z plochy u klasického průmyslového a organického zemědělství. Podtitul článku konstatuje, že "průmyslové zemědělství ve většině případů dává vyšší výnosy". Tento zdánlivě jednoznačný závěr v sobě ovšem skrývá hned několik háčků. Jednu jejich skupinu lze shrnout do konstatování, že srovnávání alternativ je metodologicky čisté pouze tehdy, probíhá-li za jinak stejných podmínek (ceteris paribus) – v tomto případě by se tedy nemělo lišit nic jiného než právě způsob hospodaření na určité ploše zemědělské půdy – což, jak ještě uvidíme, vlastně splněno není. A druhá námitka, v tuto chvíli dokonce ještě závažnější, souvisí s analýzou vzniku rozpočtových deficitů "problémových" evropských zemí.