Evropský prudký rozvoj obnovitelných zdrojů energie vyvolává převážně pozitivní reakce, a to nejen díky omezování rizika klimatických změn, ale i kvůli snižování závislosti na dovozu surovin. Navíc v nich výrobci elektřiny a tepla vidí možnost k rozšíření podnikání. Ale jedna významná skupina obnovitelným zdrojům v žádném případě nefandí — provozovatelé sítí. Přitom právě oni jsou pro jejich budoucnost výjimečně důležití. Pomohou přizpůsobit fungování sítí slunci a větru?

Řada těch, kteří jsou seznámeni s tematikou vyčerpávání zdrojů, klimatických změn a přelidnění se domnívá, že pokud bude dostatečně velká část populace obeznámena s důsledky těchto fenoménů, lze očekávat relevantní reakci na celospolečenské úrovni. Jak velká by měla být tato kritická masa je předmětem diskuze, zřídka však je předmětem diskurzu základní otázka:

V současné obecně krizové situaci naší civilizace nějak zapadá jedna z nejpodstatnějších otázek, která je s tímto jevem spojená: Může být vůbec systém, postavený na základech celosvětové globalizace a specializace, propojený v  systém jakž takž funkční výhradně přes ekonomickou výhodnost a realizovaný přes finanční toky, dlouhodobě udržitelný? Nebo i pro princip krátkodobé výhodnosti a pro chamtivost malého procenta populace, které finanční toky většinově ovládlo, bylo vytvořeno monstrum, ke kterému už dnes nikdo nemá ovládací páky a tak požírá samo sebe? Monstrum, které doslova drtí tuhle planetu tak, že každý další rok její existence znamená století regenerace i pokud by člověk zázračně naráz přestal úplně škodit. Je vůbec možné, aby někdy dlouhodobě fungoval obří planetární organismus, nebo je pouze chyba v systému, který ho nyní utváří jen na základě principu zisku a růstu?

První rychlé spojení, které se nám vybaví při vyslovení uvedené veličiny, je složenka od dodavatele elektřiny, a možná ještě poslední dobou časté srovnávání ceny energie vyrobené solárními panely. Jinak nás nechává termín „kilowatthodina“ vcelku klidnými.

Během let jsme si zvykli, že k nám prostřednictvím „drátů“ něco dojde a zajistí to chod všech spotřebičů. Neradi za to platíme a běda, když nedojde. Význam věcí si často uvědomujeme, až když nám chybí.