F|M - Luis de Sousa, asistent a výzkumný pracovník Institutu technologie v Lisabonu, editor portugalsky psaného serveru o ropném zlomu picodopetroleo.net, mimo to činný v Hnutí přechodu, si v následujícím textu všímá pozoruhodných souvislostí:

Makrodata o Evropské unii jsem hledal v dokumentaci SER-2  a náhodou jsem si všiml čehosi velmi zajímavého: energetický mix zemí PIIGS* (atlantické – Portugalsko a Irsko – a středozemní – Itálie, Řecko a Španělsko – státy, které trvale hospodaří s rozpočtovými schodky) se vyznačuje zřetelným charakteristickým rysem.

Překvapení? Možná, že ani ne, ale vysvětluje to mnohé a rovněž to poukazuje na to, že stávající krize není záležitostí pouze financí, ale daleko spíše energie.

Následující graf ukazuje, kolik procent tvoří ropa v energetických mixech jednotlivých zemí. Vynechávám Maltu a Kypr pro jejich výlučný ostrovní charakter a Lucembursko, neboť se také co se geografické rozlohy a polohy týče vymyká.

Pod oranžovými sloupci, jež všechny najdeme na levé straně, najdeme PIIGS, státy Unie, které jsou nejvíce závislé na ropě. Náhoda? Dozajista ne. Záhada nyní spočívá v tom, zda jsou PIIGS kvůli své závislosti na ropě anebo jsou na ropě závislé, protože jsou PIIGS.

Nad průměrem EU se nachází pouze další čtyři státy, všechny ze střední Evropy: Rakousko, Holandsko, Belgie a Dánsko. Dokonce i státy, které produkují ropu, mají lepší energetické mixy: Dánsko – čistý exportér ropy – je pouze o stupínek nad průměrem, VB – soběstačný stát – je dokonce pod průměrem. Vzato jako celek by se státy Beneluxu blížily PIIGS, ale i ony se nacházejí v oblasti, která produkuje ropu.

Na druhé straně škály nalezneme státy, které EU zdědila z varšavské smlouvy. Energetické mixy těchto nových členů se jeví jako vyvážené a závislejší na vlastních zdrojích jako je uhlí či jádro. Toto je bezprostřední vysvětlení některých z dnešních problémů: nedávná expanze na východ vystavila země PIIGS konkurentům, kteří mají menší či stejné mzdové náklady, ale daleko konkurenceschopnější ekonomiky, které jsou závislejší na domácích zdrojích energie a chráněné před cenovou volatilitou. V průběhu období mezi lety 2004 a 2008, kdy ceny ropy vzrostly více než čtyřikrát, byly ze členů EU státy PIIGS těmi zranitelnějšími a obecně čelily těžkým dopadům na volnou kupní sílu a státní rozpočet.

Bez toho aniž bych disponoval tvrdými čísly, tato závislost na ropě je hlavně dána dopravním sektorem, což je dáno tím, že všechny státy PIIGS modernizovaly svou elektrizační infrastrukturu a konsolidovali své energetické mixy. Země PIIGS jsou pravděpodobně závislejší na silniční dopravě více než průměr EU, což pramení z geografického umístění a nevhodného urbanistického plánování. Rovněž strukturální důvody nesou svůj díl, PIIGS jsou přímořské státy, v jejichž ekonomice mají rybářský průmysl a jemu podobné velkou váhu. Tyto námořní průmysly jsou plně závislé na ropě a současná politická rozhodnutí dokonce tuto závislost snížením daní z paliv podnítila. Další důležité pozorování je, že PIIGS se z velké části zbavily těžkého průmyslu, v němž je možné k vyrovnání energetického mixu využít kupříkladu zemní plyn a jádro.

Jsou trvalé rozpočtové deficity výsledkem této závislosti? Potřebují tyto státy pro oživení ekonomiky v době, kdy je cena ropy vysoká, více stimulačních opatření? Předcházela této závislosti modernizace určitých sektorů? Podpořila outsourcing** určitých průmyslových odvětví?Jedna věc je jistá, ekonomické zotavení bude pro tyto těžší než pro zbývající.

Tato pozorování rovněž ukazají na to, kde musí PIIGS zapracovat, chcou-li se stát konkurenceschopnými ekonomikami. Energetická politika se nemůže zaměřovat pouze na sektor eletřiny, k reformě-revoluci v dopravním sektoru je zapotřebí vážně propracovaný program. Silniční doprava musí být „srovnána“ ve velkém: buď se objeví opravdové alternativy k současným spalovacím motorům anebo bude silniční doprava jednoduše vyřazena z provozu. Začneme-li dopravou zboží (u níž je dopad na každodenní život minimální), pak by se vlády namísto toho, aby dopravcům snižovaly daně a mýtné, mohly zaměřit na podporu železnice a námořní dopravy. PIIGS musí také přehodnotit strukturu svých průmyslových odvětví, která se může až příliš opírat o sektor služeb. Výrobní průmysl musí znovu nabýt sobě odpovídající roli, možná tak, že využije obchodních příležitostí, které skýtá alternativní energetika a zvyšování účinnosti a společně se zemědělstvím zvýší celkovou hodnotu nákladu přepraveného na jeden kilometr.

Snadněji se to řekne...

 

Poznámky:

 

* PIIGS je akronym, tj. zkratka počátečních písmen pěti evropských názvů států, jejichž ekonomika je podle některých analytiků ve špatném stavu, neboť dlouhodobě hospodaří s velkými deficity. Konkrétně jsou to Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko (Greece) a Španělsko (Spain). Akronym je to poněkud nelichotivý, neboť odkazuje k anglickému slovu PIG, které znamená prase.

** Outsourcing je druh dělby práce, kdy firma nakupuje určité služby a činnosti pro ni nezbytné od jiných subjektů, cílem má být snížení nákladů a zaměření na hlavní činnost podniku.

 

Z angličtiny přeložil František Marčík.

 

Původní článek vyšel na http://www.eurotrib.com/story/2010/4/8/55346/04864