Je to zvláštní pocit sledovat zánik kdysi špičkové technologie. Jistě, sdílená moudrost našeho věku – takzvaný mýtus pokroku – nepřipouští, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Technologie se mohou stát zastaralými, mohou se ukázat být slepou uličkou, ale je nemyslitelné, aby byla celá jedna linie pokroku prostě zastavena. Nicméně přesně k tomu došlo, když president Obama ukončil Constellation Program (americký kosmický program spadající pod NASA, Obamou oficiálně ukončený 1. února 2010 – pozn. M.K.). Vypovídá to mnohé o osudu techniky v energeticky slabé budoucnosti.

Spojeným státům trvalo pouhých devět let přepravit člověka na Měsíc, ale měřeno dnešními standardy byla tehdejší technologie v plenkách. Počítače byly pomalé a velké a samotná kosmická loď Apollo byla odpálena primitivními raketami, které využívaly jako palivo petrolej. To, co bylo později považováno za pouze prestižní projekt, bylo tehdy široce vnímáno jako nový počátek. Když mi bylo deset let – zhruba před dvaceti lety – stále panovalo obecné očekávání, že počátkem jednadvacátého století budeme mít na měsíci něco na způsob základny a brzy poté i na Marsu. 

Víceméně na stejnou notu hrálo science-fiction, které nikdy nechtělo předvídat budoucnost, které je však dobrým ukazatelem společenských očekávání. Všechny tehdejší filmy či televizní seriály (…) předpokládaly, že měsíční základny jsou plně zavedené a že do vnější sluneční soustavy jsou vypouštěny expedice s lidskými posádkami. 

Netřeba říkat, že k tomu máme daleko. Satelitní trh prosperuje, ale výzkum vesmíru a kolonizace stagnují, pokud nejsou v úpadku. Vesmírné raketoplány – technologie stará bezmála třicet let – nejsou již vyměňovány a jejich ruské a evropské protějšky byly dávno odstaveny. Mezinárodní vesmírná stanice (ISS – International Space Station), zásobovaná dnes ruskými raketami, vymizela ze zpráv a kromě několika specialistů a nadšenců většina lidí ani neví, že existuje.

Není příliš pochyb o tom, že ani raketoplány ani ISS nebudou nahrazeny, až doslouží. Odborné znalosti, které je umožnily, budou zapomenuty, jakmile školený personál odejde do penze a zemře. Měsíc bude navždy vychýlen mimo náš dosah bez ohledu na to, o čem sní zastánci vesmírných letů a co tvrdí politici.

Nejedná se o první technologii, která má být opuštěna. Během pozdních šedesátých let, kdy byly hudbou budoucnosti nadzvuková letadla, spolupracovaly britská a francouzská vláda při navrhování a výstavbě špičkového dopravního letounu zvaného Concorde. První ropný šok měl na projekt katastrofální dopady a k jeho obnově již nikdy nedošlo. Bylo postaveno jen málo letadel. Letecká spojení byla postupně rušena, až zůstalo jediné mezi Londýnem, Paříží a New Yorkem. V roce 2000 tomu učinila konec pařížská havárie, a i když komerční provozy pokračovaly ještě další rok, byly i tyto rychle a v tichosti zastaveny. 

Tento vzorec se bude pravděpodobně opakovat, neboť pokles energetických zisků (net energy), které má naše společnost k dispozici, činí údržbu pokročilé technologie stále náročnější. Nečeká nás žádný technologický přelom, žádný náhlý návrat do Středověku. Technologie prostě bude ztrácet svou sílu, jak budou zdroje potřebné k jejich zajištění vzácnější a vzácnější. I když budou stále pokročilejší, sociálně a geograficky budou více omezené, až budou vyhrazeny jen malé elitě. Potom je veřejnost přestane vnímat. Výroba ustane pro nedostatečnou poptávku, přestože technologie sama bude dále využívána, jak je tomu v aktuálním případě raketoplánů.

Technologie bude skutečně opuštěna tehdy, až skončí poslední počítač či auto ve šrotu. K tomu však dojde až dlouho po uzavírce poslední továrny a po smrti posledního inženýra. Můžeme si být například docela jisti, že válečníci pozdního jednadvacátého století budou využívat pancéřované vozy, ačkoli nebudou naprosto schopni je vyrábět. Takové dědictví se dokonce může ukázat být velmi cennou strategickou výhodou.

Je jasné, že pro každou jednotlivou technologii to bude mít jiný průběh. Některé věci, jako je auto nebo letadlo, mohou být postupně staženy ve prospěch „zelenějších“ a „pokročilejších“ alternativ, které se stanou dostupnými jen pro bohaté. Jiné technologie se budou nadále zdokonalovat, ale tato zlepšení budou vyhrazena stále užším vrstvám populace, zatímco my ostatní se budeme muset spokojit se staršími modely. Výsledek bude nakonec tentýž: stagnace, konec výroby a posléze pomalé a tiché opuštění.  

Ukončení programu Constellation je jen dalším krokem na cestě, která se vzdaluje neudržitelné technologii. Odhaluje nám však trasu, po níž se vydá celá naše technická civilizace, jakmile zdroje potřebné k údržbě naší průmyslové a sociální infrastruktury přestanou dostačovat. Pomalý pokles do stagnace následovaný dlouhým sestupem (long descent) do bezvýznamnosti.


Přeložil Marek Kvapil.

Zdroj: http://www.energybulletin.net/51430