Dost už s Marsem… Hnutí ropného zlomu potřebuje ženy!!!

Dovolte na úvod trochu otevřenosti – když mluvím nebo píši o ropném zlomu jako o ženském problému, označením „ženský problém“ nemíním to, co si pod ním představují mnozí lidé, totiž něco, co je výhradně a primárně zájmem žen a co je tudíž irelevantní pro muže, ani tím nemyslím situaci, kde jsou ženské zájmy nějakým způsobem v opozici vůči zájmům mužským. Myslím tím to, že ropný zlom nebyl s vážností předjímán a zvažován jako problém s konkrétními dopady a závažností pro ženy, a že ženy a muži, jimž na ženách záleží – jakýkoli muž, který má matku, sestru, manželku, partnerku, milenku či přítelkyni, dceru či je v jakémkoli jiném vztahu k ženám – to znamená, všichni muži a všechny ženy se musejí pečlivě zamyslet nad tím, jak budou ženy zasaženy ropným zlomem. Když vyzývám ženy, aby se připojily ke hnutí ropného zlomu, nečiním tak proto, že naše zájmy jsou odlišné od zájmů mužů, kteří se dnes tímto tématem zabývají, nýbrž proto, že bez nás tito muži nemohou vnímat dopady svého jednání na ženy ani význam ženského pohledu. Nepochybuji o tom, že muži mají starost o osud svých dětí stejně jako ženy, že jim záleží tak jako ženám na tom, aby jejich matky nestrávily stáří ve strašné chudobě a aby jejich známé byly vzdělané, svobodné, zdravé a zabezpečené. Myslím, že ženy mohou celé obohatit větším vědomím dopadů ropného zlomu na ženská těla, na ženské životy a ženské cíle. Ať už však předjímáme jakoukoli budoucnost, kultivovaná bude jenom jako společný a humánní projekt.

Nicméně jsem docela silně přesvědčena, že pokud má volání aktivistů ropného zlomu po radikální kulturní proměně vůbec někam vést, musí být jejich výzvy nasměrovány k ženám takovým způsobem, který by je vtáhnul do problému. A pokud má hnutí ropného zlomu promlouvat k ženám, potřebuje nějaké ženy, které by vystoupily a staly se veřejnými osobnostmi. Hluboce věřím tomu, že nemůžeme napravit svět bez zapojení, pomoci a ochoty žen. Tak široké zahrnutí nebylo dosud prioritou (a musím dodat, že všechno co říkám o nutnosti zapojit a uspokojit potřeby žen platí dvojnásob, trojnásob a čtyřnásob pro minority, ale protentokrát zůstanu u žen, které jsem si zvolila za své téma) a musí se jí stát.

(…)

Například ropná geologie je spolkem pánů a ke všemu ještě starých pánů (…) Ale neexistuje důvod, proč by ropný zlom měl zůstat pánským spolkem – hlavním a ústředním problémem ropného zlomu již není „2007 nebo 2009“? Ani „kolik mořské vody se pumpuje do Ghawaru?“ Jsou to důležité problémy. Ale velké otázky jsou tyto: „Jak budeme žít udržitelně.“ „Jak radikálně snížíme svou spotřebu?“ „Jaký je nejetičtější způsob jednání?“ „Jak změníme své předsudky a svou kulturu jako celek?“ A nejen klubík investičních bankéřů a vědců (…) na tyto otázky náležitě neodpovídá, ale ani veřejnost jako celek. A odpovědi, s nimiž přicházíme, musejí zahrnout potřeby a zájmy žen.

Je tomu tak proto, že ropný zlom je ženský problém v tom nejzákladnějším smyslu. Cokoli se stane v postzlomové budoucnosti, zasáhne ženy jinak a v mnoha ohledech tvrději než muže. Ženy jsou například více ohroženy chudobou než muži. Za ekonomické krize ženy snadněji než muži přijdou na mizinu a je to pro ně horší. Staré ženy jsou nejchudšími a nejzranitelnějšími lidmi v USA a jejich životy se patrně ropným zlomem nijak nezlepší. Mezi ženami se častěji vyskytují osamělí rodiče, což je role, která se setká s celou řadou nových postzlomových obtíží. Ženy častěji než muži pracují za minimální mzdu, jsou v práci vydírány, neorganizují se v odborech a často jsou porušována jejich práva. Chudé ženy se snadněji stanou obětí násilí, mají neplánované děti, uvíznou v pasti chudoby, z níž není cesty ven. V období ekonomické krize, kdy každý zoufale hledá práci, budou ženy ještě zranitelnější než obvykle a již nyní jsme zranitelnější než muži.

K vytvoření udržitelné budoucnosti je třeba, aby ženy, které nechtějí mít děti, či zatím nechtějí, nebo jich nechtějí mnoho, aby toho byly schopny (schopny toho nemít děti – pozn. MK). A přece chudoba dramaticky snižuje přístup k lékařské péči a k antikoncepci, dokonce i v naší společnosti prvního světa. Čím jste chudší a méně vzdělaní (a tyto dvě věci spolu vzájemně souvisejí) tím snadněji otěhotníte, aniž byste to chtěli a to kvůli omezenému přístupu ke spolehlivé antikoncepci a nedostatečným znalostem, jak ji používat. Čím mladší, chudší a méně vzdělaná žena je, tím spíše bude mít děti v mladším věku, tím spíše jich bude mít víc, a tím spíše bude mít - stejně jako její děti - více zdravotních obtíží (předčasný porod, vysoký krevní tlak, atd.) a tím hůře bude bránit sebe i své děti před chudobou. Při větší ekonomické depresi se zástup chudých žen nejspíš enormně rozroste a my budeme nejspíš svědky nikoli toho, že dětí je méně, ale toho, že nechtěných dětí přibývá (…)

Pokud se veřejná politika zaměří na populační problém, musí tak učinit způsobem, který nebude snižovat práva a svobodu žen. Ať už zavedeme jakákoli opatření pro omezení růstu, musíme je uplatnit s plným souhlasem ženské části populace. To nejlepší co v tomto směru můžeme podniknout, je zvýšit přístup žen ke vzdělání, zdravotní péči a zajistit, aby jejich děti měly naději na to vyrůst a dospět. Na to, že jsme industrializovaným státem, je v USA nízká úroveň gramotnosti, špatný přístup ke zdravotní péči pro ty, kdo nemají pojištění, a žalostná míra dětské úmrtnosti. USA právě vstoupily do nekončící války, která v absurdním tempu zabíjí mladé vojáky. Tohle všechno musíme zlepšit – musíme být schopni uchovat své děti naživu, zajistit jim dobré vzdělání a zdravotní péči. Jenže právě vcházíme do období ekonomické a sociální krize, a čekají nás obtížná politická rozhodnutí. Vzdělání, sociální a lékařská péče jsou historicky tím prvním, co přijde zkrátka – a tenhle aspekt kultury musíme okamžitě změnit, máme-li mít nějakou naději na ustálení populace. Musíme vytrvat a nadále zdůrazňovat, že zdravotní péče a vzdělání jsou důležitější než nové ohromné projekty alternativní energie, které se možná nikdy nesplatí, jinak již nikdy nebudeme schopni udržet krok ve světě nekonečného exponenciálního růstu.

Pokračování zítra…

Článek byl poprvé zveřejněn 5. listopadu 2006.

Se svolením autorky přeložil Marek Kvapil.

Zdroj: http://www.relocalize.net/node/5386