Poptávka domácností a obchodů po elektřině převýší během osmi let dodávky britské elektrické rozvodné sítě. Od sedmdesátých let je to poprvé, kdy Británie čelí možnosti, že elektřina bude dodávána na příděl.

Dmitrij Orlov, jeden z bloggerů, jejichž úvahy si lze přečíst na EnergyBulletin.net (několik překladů je i na našich stránkách – viz zde, zde a zde), inženýr ruského původu žijící v USA, autor knihy Reinventing Collapse, v níž předvídá kolaps Spojených států a na příkladu zhroucení Sovětského svazu vysvětluje průběh a dopady takové události na společnost (více viz článek Jindřicha Kalouse), vydal vlastním nákladem knihu pěti nejvýznamnějších esejů, které napsal od roku 2005 do současnosti.

Zisky pětiset nejvýznamnějších podniků v Číně překonaly zisky jim odpovídajících firem ve Spojených státech.

Richard Heinberg, kmenový autor webu Post Carbon Institute, reagoval na článek, který se objevil minulý týden na přední straně britského deníku The Independent, z něhož vyplývá, že IEA nyní očekává ropný zlom již v roce 2020, což je o dekádu dříve, než odhadovala před několika lety.

Američan R. J. Ruppenthal ve své knize Čerstvá strava z malého prostoru: Průvodce maloplošného zahradníka k celoročnímu pěstění, kvašení a rašení (Fresh Food From Small Spaces: The Square-Inch Gardener’s Guide to Year-Round Growing, Fermenting, and Sprouting) nabourává představu, že farmaření se musí provozovat na venkově, kde jsou chlévy, stodoly a velká pole. I lidé ve městě si mohou vypěstovat svou vlastní stravu ve svých domovech, na omezeném prostoru a bez přístupu k půdě. Následuje ukázka rozhovoru s autorem této publikace:

Nate Hagens se ve svém posledním článku pro The Oil Drum ptá po smyslu a dalším směřování tohoto webu, jenž se věnuje problému vyčerpávání fosilních paliv. Do debaty kolem ropného zlomu vnáší sociální hledisko. Když jsem pročítal jeho text, uvědomil jsem si, že „Peak Oil“ je do značné míry fenomén, s nímž se většina jeho zastánců střetává prostřednictvím internetu. Ano, peak oil je sice vědecká teorie, ale rovněž má svůj společenský přesah, je sociálním fenoménem, vyvolává v myslích lidí určitá pnutí a pochody, stává se sociálním tmelem.

Rekordní množství surové ropy a železné rudy importovala minulý měsíc Čína. Nakolik je tato Asijská velmoc největším světovým spotřebitelem surovin, natolik má její kupní orientace značný dopad na globální ceny. Prudký nárůst importu překvapil investory, kteří očekávali - po obrovských dovozech během první poloviny roku - v červenci pokles.

Držím v rukou český překlad knihy australského zahradního farmáře a designéra řízených ekosystémů Davida Holmgrena Permakultura (objednat možno zde), jejíž podtitul hlásá: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti. Kniha, kterou vydalo v roce 2006 občanské sdružení PermaLot, je dílem pozoruhodným, u nás svého druhu stále docela vzácným, což jistě potěší mnohé zastánce udržitelného životního stylu, zároveň však dílem, při jehož četbě tu a tam z některých stránek stoupá nepříjemný mlžný opar jakýchsi pseudo-filosofických či pseudo-duchovních dimenzí, jenž místy zakrývá skutečně hodnotný obsah textu. Pozitivní potom je, že se jedná pouze o příležitostné mlhavo, za nímž se prosazuje dostatečně jasně a naléhavě praktické jádro udržitelného designu, na němž je koncept permakultury založen.

„Složité společnosti jsou historicky náchylné ke kolapsu a tento fakt mnohé znepokojuje.“

                                                                                                                     --- Joseph A. Tainter

Permakultura, jakožto koncept udržitelného designu lidských sídel a jejich okolí, se zrodila v éře ropných krizí sedmdesátých let v hlavě dvou Australanů Billa Mollisona a Davida Holmgrena. Pozoruhodná je na permakultuře její schopnost spontánně se šířit napříč průmyslovým světem. Zadejte na googlu heslo „permaculture“ a vyjede vám 7 720 000 odkazů. Co je na permakultuře tak zajímavého a podmanivého, že se tento koncept dostal z mysli dvou lidí na miliony internetových stránek? Myslím, že tato malá „permakulturní revoluce“ nějak souvisí se složitostí průmyslové společnosti a s tím, čemu Joseph A. Tainter říká „vyhledávací chování systému“.

Rusko těží více ropy než Saudská Arábie a stává se tak největším producentem černého zlata na světě.