Ve Velké Británii proběhly začátkem léta dvě akce, které budou možná v budoucnosti připomínané více než nešťastná mezivládní konference v Kodani v prosinci 2009. Předpokládám tak proto, že reprezentují různé spodní proudy, které zatím procházejí nesčetnými proměnami, než se v blízké budoucnosti vynoří na povrch společenské debaty. V této části připomenu festival Uncivilisation (Odcivilizování) iniciativy Dark Mountain (první česká reference zde).
Poslední květnový víkend proběhl ve Walesu festival Uncivilisation, zaštítěný iniciativou Dark Mountain (Temná Hora) autorů Paula Kingsnorth a Dougalda Hinda. Můžeme-li věřit pořadatelům, festival se vydařil, 400 náštěvníků přihlíželo jak debatě Dougalda s George Monbiotem, tak šamanským invokacím Alastaira McIntoshe. Přinejmenším tito hosté garantují otevřenost iniciativy DM: Monbiot podrobil směřování DM důkladné kritice a otevřeně debatoval s P. Kingsnorthem. (jak jste si také mohli přečíst zde).  Pozvat svého oponenta a nabídnout mu otevřenou diskusi na vlastní půdě je projevem otevřenosti, vzácné i na půdě formální demokracie. V Česku nepříliš známý McIntosh je ekolog a společenský organizátor, žijící ve Skotsku.  Významně reprezentuje „humanistický“ proud současného ekologického myšlení, a tak je jeho přítomnost na této akci značným překvapením. DM festival, věrný svému motu, nevstoupil do internetového prostoru významnou prezentací, jeho ohlas žije v prostředí jeho náštěvníků. Význam iniciativy Temné Hory zůstává skryt v budoucnosti: stane se „terapeutickým“ uměleckým proudem, zkušeným průvodcem člověka, až bude muset začít vysazovat dávky vražedného komfortu současné civilizace? Nebo jsou oprávněné hlasy, obviňující takovouto iniciativu ze vztyčení bílé vlajky kapitulace v boji se současným kapitalismem?  Friedrich Nietzsche by byl asi zklamaný, Petr Kropotkin by možná nalezl více pochopení – míra, v jaké si nás současný režim domestikoval, je ale ohromující. Pokud vezmeme iniciativu Dark Mountain tak, jak ji prezentují Kingsnorth a Hinde, tedy jako „nový kulturní proud pro věk globálního rozvratu“, najdeme hned v domácí kulturní historii blízkou paralelu – meziválečnou levicovou avantgardu (podobné hnutí mimochodem tehdy v anglosaském světě chybělo), zastoupenou například jmény Karla Teiga, Vítězslava Nezvala nebo Jaroslava Seiferta. Také tito umělci chtěli vytvořit svým uměním most do budoucnosti svých představ. Také jejich umění mělo formovat nového člověka. Z tohoto pohledu zaplavuje autora středoevropská melancholie z pohledu na intelektuály, kteří opětovně chtějí urychlit dějiny, ty je posléze převálcují a zakrátko se setkají a spřátelí na okraji společnosti nebo v kriminále se svými někdejšími názorovými odpůrci. Máte-li nicméně dojem, že vám dlužím něco z útrob Temné Hory, zde připojuji 8 principů Odcivilizování (Uncivilisation):

1. Žijeme v čase, který páře tkanivo ekologických, společenských a ekonomických vazeb. Všude kolem nás jsou znamení, že se celý náš způsob života stává věcí minulosti. Budeme tuto skutečnost nahlížet poctivě a učit se, jak s ní žít.
2. Zříkáme se víry, že je možné sbíhavé krize naší doby umenšit na sbírku „problémů“, které potřebují nějak technologicky nebo politicky „vyřešit“.
3. Věříme, že kořeny těchto krizí leži v příbězích, které si sami vyprávíme. Chceme se postavit mýtům, ležícím v kořenech naší civilizace: mýtu o pokroku, mýtu o člověku jako středu, mýtu o našem oddělení od „přírody“. Tyto mýty jsou nebezpečnější tím, že jsme zapomněli, že právě jimi jsou.
4. Vrátíme vyprávění příběhům důstojnější roli, než je pouhá zábava. Právě z příběhů setkáváme skutečnost.
5. Lidé nejsou středobodem a cílem této planety. Naše dílo započne pokusem vystoupit z této lidské bubliny. Pečlivým pozorováním se znovu propojíme se světem mimo člověka.
6. Povzneseme literaturu a umění, zakotvené v cítění času a místa. Příliš dlouho ovládali naši literaturu obyvatelé kosmopolitních citadel.
7. Nehodláme se ztratit ve vymýšlení teorií nebo ideologií. Naše slova budou mít sílu živlů. Píšeme špínou pod nehty.
8. Konec toho světa, který známe, neznamená konec světa, tečka. Společně nalezneme naději mimo veškerou naději, stezky, vedoucí k neznámému světu před námi.

TEČKA.