„Skutečná hodnota energie pro společnost je čistá energie, která je výsledkem odečtení energetických nákladů na získání a shromáždění této energie.“ – H. T. Odum (1973)

Kdybychom měli zredukovat Odumovo tvrzení do hutné fráze, řekli bychom, že získat energii stojí energii. V uplynulých 150 letech si společnost zpřístupnila za velmi nízkou cenu ohromné množství energie ve formě fosilních paliv. Ropná produkce USA kdysi zajišťovala 100 barelů ropy na každý barel vynaložený na získání této ropy (Cleveland 2005), zatímco tradiční zdroje paliv (například biomasa) měly mnohem nižší návratnost. Tento obrovský nárůst čisté energie umožnil společnosti stavět města, zvyšovat zemědělské výnosy, vyrábět automobily, atd.

Dnes jsou okolnosti odlišné, neboť bezmála veškeré snadno objevitelné a snadno těžitelné ropné vrty byly nalezeny a jsou těženy. Například Ghawar, největší ropné pole na světě, byl objeven v roce 1948 a ani přes veškerý pokrok v technologiích měření seizmické činnosti za posledních šedesát let nebyl nalezen jediný ropný vrt přibližně stejného objemu.

Co vyšlo zřetelně najevo v poslední dekádě a obzvlášť potom v posledním měsíci je skutečnost, že energetické náklady na těžbu ropy se zvýšily. Stačí jen srovnat dřevěné těžební věže, které se používaly k těžbě ropy na počátku dvacátého století s těmi, které se dnes používají v Mexickém zálivu – s hlubokomořskými plošinami na vodě v ceně dvou miliard dolarů.

Obr. 1: Ropné pole ve východním Texasu (google images).

Obr. 2: Hlubokomořská ropná plošina (google images).

Tím jak energetické náklady na získání energie stoupají, množství čisté energie, které společnosti poskytuje ropné pole, se snižuje. Vezměme si jako příklad následující dvě hypotetické společnosti (obr. 3 a 4). Společnost A má energetický zdroj, který lze těžit při EROI (energetická návratnost) 18. Společnost B má energetický zdroj, který lze těžit při EROI 1.2. V tomto příkladě těží obě společnosti 100 jednotek energie, ale vzhledem k rozdílech v EROI, s níž je tato energie těžena, množství čisté energie poskytnuté každé z nich, se výrazně liší. Společnost A musí investovat 6 jednotek energie, aby si udržela energetickou infrastrukturu potřebnou k těžbě 100 jednotek energie, zatímco společnost B musí investovat 80 jednotek energie. Konečným důsledkem je, že společnost A má 96 jednotek energie na využití k jakémukoli účelu bude chtít, zatímco společnost B má jen 20 jednotek čisté energie.

Obr. 3. Toky čisté energie s vysokou EROI těžby. Čísla jsou vypočtena na základě následující rovnice: Čistá energi = hrubá energie * (EROI-1/EROI).

Obr. 4. Toky čisté energie s nízkou EROI těžby.

Tím, že hledání a těžba ropy se stávají stále náročnější, energetické náklady na získávání energie budou dál stoupat, čímž bude svět přecházet ze situace společnosti A k situaci společnosti B. Vezměte si například současnou katastrofu v Mexickém zálivu. I když budeme schopni dát vrt do pořádku a vytěžit zbývající ropu, energetické náklady tohoto vrtu budou patrně větší než energetické zisky.

Dokud se bude množství energie potřebné na získání energie dále zvyšovat, dodávky čisté energie pro společnost se budou snižovat navzdory skutečnosti, že hrubé dodávky ropy krátkodobě mohou zůstat nezměněny anebo se mírně zvýšit. To znamená, že do budoucna bude množství energie dostupné pro libovolné účely, tj. na výstavbu domů, silnic a škol, klesat, neboť bude třeba vynakládat stále víc energie – například – na budování ropovodů, hlubokomořských vrtů, na odstraňování ropných skvrn atd.. Jak poznamenal Joseph Tainter ve své knize Kolapsy složitých společností: „Nakonec je dosaženo bodu, kdy veškerou energie a veškeré zdroje, které má společnost k dispozici, je třeba vynaložit čistě na údržbu existující úrovně komplexity.“

A tak když se v tisku píše o nových objevech, položte si otázku: „kolik energie bude spotřebováno na získání této energie - nebo - jaký bude energetický výtěžek?“

Přeložil Marek Kvapil

Zdroj: http://netenergy.theoildrum.com/node/6545