Druhý den konference ASPO byl věnován hledání východisek. Jak jsme viděli, zabývali se řečníci dvěma separátními otázkami: jak by na pokles dostupnosti ropy mohl reagovat současný svět a jaké by bylo trvalé východisko, kdybychom měli dostatečný čas, zdroje a vůli provést adaptaci. Dle mého odhadu si většina přednášejících ze „zeleného okruhu“ neuvědomuje nebo nepřipouští platnost všech tří předpokladů – časový rámec přechodu na nefosilní energetiku a dopravu vidí do poloviny století, problém omezených zdrojů je šťastně ignorován a otázce „vůle“ není v současné triumfalistické náladě německy mluvícího světa věnována pozornost, jakou by si zasloužila.
Možná by bylo vhodné zmínit účast zástupců předních evropských firem na ASPO. Mezi přispěvateli byl v tematickém okruhu skladování energie zástupce firmy AUDI AG Hermann Pengg s konceptem výroby syntetického zemního plynu jako automobilového paliva z přebytků elektrické energie, produkované intermitentními OZE. Plán je prezentován i diskutován v referátu Phila Harta na webu TheOilDrum.com (1). V témže okruhu vystoupil Pierre-René Bauquis, Profesor TOTAL TPA, s poučenou diskusí úzkých míst implementace OZE. V řadách účastníku byli dále zástupci firem Volkswagen, Vattenfall, Statoil, GDFSuez a dalších, méně známých.
Nejdůležitější rakouský host byl federální ministr průmyslu a dopravy Michael Paula, který prohlásil, že „jsme vzdáleni jednu generaci od postfosilních technologií“. Tato věta kupodivu nevyvolala mezi rakouskými účastníky konference senzaci a tak jsem si opět připomněl, jak si je názorové prostředí Rakouska a Česka vzdáleno.
První z trojice řečníků třetího dne Jeremy Leggett, vedoucí UK Peak Oil Task Force, volného sdružení zástupců britských firem (například Virgin Richarda Bransona), kteří vytvářejí lobbystickou skupinu, snažící se přimět britskou vládu, aby se začala vážně zabývat problémem ropného zlomu. Leggett mluvil o svých zkušenostech z jednání s britskými vládními ministry (Ano, pane ministře) a poté se rozhovořil o očekáváních a nadějích OZE, jak je ostatně vyjadřuje název jeho současné firmy: SolarCentury. Padnul zde častý termín síťová parita (grid parity) jako milník, která začne nezadržitelný vzestup solární energie. Leggett zmiňoval omezení solární energie, která funguje jako „člen rodiny“ OZE, za vše ovšem hovořil ilustrační snímek demonstračního projektu sociálního bydlení: trakt jednopatrových řadových domků s fotovoltaickými střechami, uprostřed parkuje e-Mini. Výrazný kontrast s vizí post-ropné architektury, prezentované předchozí den.
Druhý řečník, James Buckee, zastupoval svět ropných společností – ta, které předsedá, se jmenuje Black Swan Energy Ltd. Ve svém souhrnu prezentoval svůj pohled na situaci ropného světa:
-    Export klesá rychleji než těžba
-    Neexistuje rezervní těžební kapacita
-    Nekonvenční zdroje nepokryjí více než polovinu poklesu konvenčních zdrojů
-    Těžba v Saudské Arábii stagnuje, nepřipravuje se otevření žádného významnějšího ropného pole
-    Břidlicový plyn v Evropě je zklamání, největší očekávání byly v Polsku, nicméně i tyto zdroje se nehodí k těžbě
-    Nekonvenční zdroje v USA zastavily pokles domácí těžby, nicméně nedokáží substituovat dovoz
-    Pokud by Čína a Indie konzumovaly poměrně tolik ropy jako Řecko, potřebovali bychom 120 mil. barelů denně nových zdrojů (nárůst o 150%).
Závěr Buckeeho přednášky zněl: „To byl konec… a konec je blízko“.
Po těchto přednáškách následovala diskuze, v níž kromě předchozích řečníků vystoupili Theresa Vogel za rakouský klimatický fond a Yves Cochet, evropský poslanec za Zelené (Francie). Buckee uvedl, že velké ropné společnosti nemohou hovořit o ropném zlomu (francouzský TOTAL je výjimka), neboť „i jim radí ekonomové“. Pokračování současného ekonomického modelu narazí na klesající ropnou těžbu během 3-4 let. Leggett i Cochet hovořili o nutnosti velkého poklesu dopravy ve světě klesajících ropných zdrojů a Cochet (bývalý ministr životního prostředí Francie) zmínil nereálnost high-tech OZE technologií. Většina zelených nevěří ani v ropný zlom, ani v meze růstu. Cochet i Vogelová se shodli, že autoritativní řešení nebudou fungovat ani v zeleném hávu (ekofašismus) a demokratická řešení musí být stavěna „od spodu“.
Poslední řečník, Nate Hagens z USA, bývalý hlavní redaktor webu TheOilDrum, představuje tu tvář scény ropného zlomu, která v Evropě chybí. Hagens spojuje reálné zkušenosti z vysoké pozice ve finančním světě, univerzitního výzkumu behaviorálních předpokladů konzumu a dlouholeté uvažování o problémech v TheOilDrum v jeho nejbohatší éře. Hagensova přednáška nesla název: Jak najít cestu, když je místnost plná slonů, kterým se nelze vyhnout. Přednáška nebyla postavena na číslech a grafech a nelze provézt její jednoduchý souhrn, protože její emocionální působení je podstatnou součástí jejího vyznění.
Nate Hagens mluvil o biofyzikální ekonomii a primárnosti reálného kapitálu (přírodního, společenského a lidského), jehož je finanční kapitál pouhou mírou. Finance jsou nicméně ve společnosti korelovány se statusem, což je biologicky založený pojem – samci a samice o něj v přírodě soupeří okázalou a plýtvavou konzumaci zdrojů, což silně ovlivňuje také lidské chování. Dále mluvil Hagens o dluhu, který je přesunem konzumace z budoucnosti do současnosti, z periferie do centra. V současné ekonomice není dluh založen na odložené spotřebě, ale banky a další finanční instituce jej generují „z čisté vody“ (out of thin air). „Pokud by byl dluh nelegální, vyvrcholila by těžba ropy už před dvěmi desetiletími na podstatně nižší úrovni“, prohlašuje Hagens. Na závěr několik jeho aforismů a doporučení:
-    Biologie určuje, co potřebujeme, kultura jak to dostaneme
-    Status je třeba odloučit od peněz
-    Směřujeme do světa menších zdrojů, nikoliv do světa bez zdrojů
-    Pesimismus má tvář zbabělství
-    Čas na rady a doporučení vypršel, je třeba začít formovat budoucí svět

Letošní konference ASPO (podobně jako loňská konference v Bruselu – viz shrnutí na tomto webu (2)) ukázala jeden podstatný trend: jediná politická síla, která dokáže připustit realitu ropného zlomu a hovořit o něm, jsou Zelení. Aktivisté ropného zlomu se potřebují naučit se Zelenými hovořit, v dialogu jehož cílem je proměnit pochopení obou stran. Toto není jednoduchá úloha, neboť z obou stran stojí zeď nedůvěry: Zelení nevěří scénářům, které omezují růst OZE a „zlomropaři“ mnohdy skepticky pohlížejí na entuziasmus a „svaté nadšení“, potřebné k rozpohybování jakékoliv společenské proměny. V dialogu mohou Zelení získat pochopení skrytých zákoutí současné ekonomiky, které hrozí zcela zmařit jejich ambiciózní plány.
Další klíčový konsensus je, že časově nejbližší spouštěč podstatných společenských změn je dluhová krize. Poznání o její neřešitelnosti pomalu svítá v mozcích mnoha ekonomických komentátorů a analytiků. Až tato sněhová koule naroste do kritické velikosti, strhne lavinu, která promění současný svět a ukončí, jak jsem osobně přesvědčen, společnost masové spotřeby.
V okamžiku, kdy ekonomika přestane být poháněna dluhem vytvářeným „z čisté vody“, začne se snižovat ropná těžba na tu úroveň, kterou by měla bez konzumace poháněné dluhem (jak argumentuje Hagens). Vzhledem k dynamice systémových změn lze dokonce očekávat, že tato úroveň bude zpočátku podstřelena. Je tedy na místě diskuze o světě s 50% spotřeby ropných produktů.
Pokud se tento proces obejde bez vyvolání velkého mezinárodního konfliktu, existuje velká naděje, že se ekonomika na určité nižší úrovni postupně stabilizuje a bude moci začít debata o „zeleném růstu“. To, co bude pro mnoho lidí „konec světa“, bude pro jiné jeho začátek. Pokud se plným plynem řítíme ke skalnímu srázu, není fakt, že se ucpal přívod paliva do motoru, tak špatná zpráva.

(1) http://www.theoildrum.com/node/9232
(2) http://www.energybulletin.cz/?q=clanek/ropny-zlom-v-evropskem-parlamentu