Domů

Permakulturní konvergence 2010

Červenec 19, 2010 - 22:52
Eva Hauserová, Červenec 19, 2010 - 22:52
Organizace Permakultura CS je společná pro Čechy i Slováky a její členové se scházejí na konvergenci, tedy valné hromadě, vždy v létě. Letos se toto setkání konalo o víkendu 9. – 11. 7. v Domašově nad Bystřicí v Nízkém Jeseníku.
Bydleli a jednali jsme na základně družstva Trvalý život, bývalé podnikové chatě firmy Prim, kterou chce družstvo postupně přebudovat na osvětové ekologické středisko obklopené vzorovými permakulturními pozemky. Zatím ale vlastní chatu a pozemky pouhý rok, a tak je všechno v plenkách a buduje se prostě to, na co stačí síly. Více se o tomto projektu dozvíte na jejich webu.
V sobotu začal program exkurzí po pozemcích a seznámením s plány na jejich permakulturní přetvoření. A pak se na terase před chatou jednalo a jednalo o nejrůznějších organizačních záležitostech. Některé rodiny přijely i s dětmi, které si mohly třeba zastřílet z luku, posedět u ohníčku, jít se koupat do rybníka nebo chodit na procházky po okolní krásné přírodě, ale všichni jsme se shodli, že příště bychom doprovodných programů měli připravit víc.
A co tedy z konvergence vzešlo? Především jsme se poznali navzájem osobně a vyměnili jsme si názory a zkušenosti, což je nedocenitelné. Sama jsem teprve tady poznala předsedkyni Permakultury CS, brněnskou ekologickou pedagožku Danu Kellnerovou, šéfredaktorku Klíčové dírky Lenku Kvasničkovou nebo vůdčí osobnost slovenské permakultury Patricii Čermákovou, dceru legendárního průkopníka permakultury v našich krajích Karola Končka. Dobrá zpráva je, že Patricia uvažuje o vytvoření ryze slovensko-české učebnice permakultury, aplikovatelné na naše místní poměry. EnergyBulletin zastupoval Marek Kvapil, který nastolil diskusi na téma, že všechny permakulturní aktivity stejně nemohou řešit nebo odvrátit blížící se globální kolaps, zajímavé byly úvahy Mirka Jílka z východočeské Borovničky o tom, že správně má permakulturní etika obsahovat i princip regulace populačního růstu, což v českých a slovenských překladech zcela chybí.
Předběžně jsme se dohodli, že za rok se bude konvergence konat opět v tomto kraji, ale bude mít velkorysejší program, zahrnující i prezentace různých permakulturních projektů, nebo dokonce festiválek. Tak uvidíme!

Zalinkuj tento článek:

Komentáře


Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Miroslav Jílek - Jenom upřesním poznámku o

Jenom upřesním poznámku o permakulturní etice......... Můj příspěvek na konvergenci by se dal nazvat stížností na chybné překládání a výuku bodů PK etiky, nebo alespoň ostrou prosbou, aby se etika v budoucnosti překládala a vyučovala správně. Původní znění třetího bodu je "Setting limits to population and consumption", ale snad z nedostatku odvahy, nebo ve snaze o větší přijatelnost pro "normální" lidi je to nejčastěji překládáno jako: "Spravedlivé podíly".

Marek Kvapil

Já bych to ještě za sebe také doplnil: Rozhodně neočekávám nevyhnutelný kolaps (byť tuto možnost nevylučuji). V diskusi na konvergenci jsem chtěl spíš upozornit na to, že jeden ze základních a nejpůvodnějších motivů vzniku permakultury byla energetická krize 70. let., že podstatná část permakultury se točí kolem energetiky, kolem otázky, jak se vyladit na nižší energetický režim po ropném zlomu (jak jsem o tom psal ve svém posledním článku zde). Docela mě překvapilo, že většina přítomných na konvergenci (s vyjímkou Mirka Jílka) si energetický kontext permakultury příliš neuvědomovala. Pozitivně hodnotím, že se těmto podnětům od Mirka Jílka a od mě zcela neuzavírali, a že se tak snad nakonec podaří na Mirkův popud prosadit přesnější a nezjemnělý překlad třetího etického principu permakultury, který právě s energetikou souvisí více než princip první (Pečuj o Zemi) a druhý (Péče o člověka).

Miroslav Jílek - Ona se ta naše permakultura

Ona se ta naše permakultura pohybuje v takovém divném meziprostoru. 70. léta jsou pro dnešní permakulturníky moc dávnou minulostí, tak si už skoro nikdo neuvědomuje proč vlastně PK vznikla. Podobně na druhé straně je v jejich představách i postfosilní svět nepředstavitelně vzdálenou budoucností (já ten dojem vůbec nemám). Současná permakultura je tak poháněna levnou energií z fosilních zdrojů a permakulturníci krmeni produkcí velkozemědělců zakoupenou v supermarketech. Jejich veškerá síla se často vyčerpá vybudováním bylinkové spirály s pneumatikovým jezírkem, která pak slouží po zbytek jejich "permakulturních" životů jako zdroj "dobrého pocitu" a "pocitu vyjímečnosti". Je zvláštní, že přes katastrofální stav současné permakultury se z ní stává určitá móda. "Permakulturních designérů" se objevují desítky, ale podle projektů, které produkují se zdá, že permakulturu chápou pouze jako určitý módní směr zahradního designu. Do těchto tendencí zapadá i upravování základních kamenů permakultury (permakulturní etiky) do podoby přijatelné pro většinovou společnost. Rád bych napsal něco optimističtějšího, ale nemohu se zbavit dojmu, že vedle pojmů "EKO" a "BIO" se stejnou cestou devalvace vydal i pojem "PERMA". Doufám, že se permakultura včas probudí (i když nevím, jak by to bylo možné - to "včas" už asi dávno minulo). Permakultuře zdar

AgriCE

To M. Jílek:
Přiznám se, že osobně považuji uvedené zkratky (pojmy) pouze za marketingové značky. Předpokládám, že nesouhlasíte ale posuďte toto. Každý organismus (tedy i člověk) se snaží zlepšit své životní podmínky a tudíž cokoli co umožní lépe „prodat“ se počítá. Pokud mohu vysvětlit potenciálnímu zákazníkovi co prodávám, tak se to hodí. Proto předpokládám, že každá škatulka, jež se dostane do obecného povědomí (brand) je dříve či později (obvykle dříve) použita uvedeným způsobem. Z toho plyne, že je lepší prostě farmařit namísto soustředění zda jde o PK, EKO, BIO nebo svatý dyndy. To odhlížím od prosté reality, že v rozvinutých zemích není zrovna moc plně soběstačných rodin-klanů. Většina z nás se soustřeďuje na produkci potravin (a ani v té těch soběstačných moc není) a jen málokdo na ostatní činnosti. Ve skutečnosti bude v dlouhodobém výhledu další pokračování civilizace podmíněno ne jen prostým přežitím jedince ale zachováním přiměřených, většinou na práci svalů založených, technologiích.
A.
PS: Je moc hezké řešit celostní přístup na filosofické úrovni nebo design pokud dotyční umí vzít do ruky hrabici.

Miroslav Jílek - AgriCE: Jistě, všechno to

AgriCE: Jistě, všechno to jsou marketingové značky. Ve všech uvedených případech také pod vlivem snah o maximalizaci zisku (nebo alespoň snah o dosažení nějakého zisku) dochází k postupnému posunu od původního významu. Rozhodně je lepší farmařit (nebo i dělat něco jiného, praktického), než řešit nějaké značky, to souhlasím. Já nekritizuju zaměření permakulturníků na zahrady jako na dlouhodobě udržitelný zdroj potravin. Problém je v tom, že se z těch PK představ nějak vytratila ta dlouhodobá udržitelnost a dokonce i snaha o produkci potravin (o celkovém propojení a zacyklení v rámci lokálního systému ani nemluvě). Dokonce i z PK zahrad se stává v první řadě estetická záležitost, potom záležitost produkční a možná někde hodně daleko na třetím místě záležitost dlouhodobě udržitelná. Ta estetika se prodává nejlépe, práce nutná k dosažení produkce už tak moc netáhne (tak se PK prezentuje jako "bezpracná") a co bude za desítky nebo dokonce stovky let, to nezajímá nikoho. Podle toho dochází i k posunu obsahu onoho PK brandu. Za těch několik desítek let světové PK, nebo i za těch 16 let PK v ČR bych čekal nějaký pokrok, ale ......... hloubka "permakulturních znalostí a dovedností" u průměrného člověka žijícího před 100 lety, byla větší, než je tomu u dnešního "permakulturního designéra". Máme spoustu "permakulturních designérů", spoustu pěkných obrázků PK designu (ale řešených pouze "na efekt"), ale ani za těch 16 let stále nemáme žádný zrealizovaný, ukázkový PK projekt (pokud se pletu, tak prosím o info kde se na nějaký můžu podívat. Zatím jsem žádný nenašel). To co kritizuju nejvíc je právě rezignace nad tímto stavem.

Permakultura

Dovolím si na téma permakultury několik poznámek. Od těch vyznavačů PK postrádám zásadní informaci, jestli jim jde o pocit sounáležitosti s přírodou – v tom případě je to velmi ušlechtilá občasná víkendová resp. dovolenková činnost, která může pozitivně ovlivňovat jejich život i jejich okolí. Pokud ovšem jde o snahu o trvalou produkci všech životních potřeb, tak to už není žádná legrace. A priory se předpokládá, že k té produkci kromě potravin jsou k dipozici pracovní předměty, materiál, oděvy a další zázemí. Často se uvádí, že do poloviny minulého století se stejně žilo v podmínkách permakulturního prostředí, tak proč by to nemohlo jít i nyní. Já mám k dispozici kroniku malé obce asi 200 obyvatel od 12. století, která podrobně sleduje, jak vlastně probíhal takový život. Hlavní činností byla samozřejmě produkce potravin, ale současně se rozvíjela řemeslná výroba, obchod, obrana, školy a co zbylo, tak trochu kultury. Vždycky bylo tolik obyvatel, kolik jich země uživila, když jich bylo více, tak docházelo k autoregulaci-válkami ( v třicetileté válce se snížil počet obyvatel o 1/3), hladomory, neúrodou, epidemiemi, porodní úmrtností atd. Z dnešního pohledu se to jeví, že si lidé spokojeně žili, ale ve skutečnosti to bylo velmi tvrdé. Dneska při používání chemických prostředků se to je ví, že půdy byl dostatek. Jenomže ke všemu je třeba energie. Něco se udělalo ručně ale bylo toho málo, proto se používaly koňské a dobytčí potahy s desetkrát větší produktivitou, jenomže už se neuvádí, že k jejich obživě spotřebovaly 1/3 veškeré půdy, lesy sloužily k získávání energie a materiálu, to co zbylo pro potraviny mělo poloviční výnosy oproti dnešku, při úhorovém hospodaření se dále dispoziční půda zmenšovala. Na webu permakulturní komunity se nedovídám, jak by byly uvedené potřeby pro život získávány. Pokud se počítá s tím, že si zajdou do hypermaketu a tam si to nakoupí, tak jakápak PK, tak potom skutečně zůstává ta láska k přírodě, ovšem poznamenané dnešní průmyslovou produkcí, bez které by ani ta PK nebyla. === … ===

Miroslav Jílek - Permakultura

O co jde permakulturníkům ...... nevím, na tu otázku odpověď neznám. Jedna věc je permakultura, tam je to celkem jasné a odpověď je možné najít v původní literatuře o PK. Jak je to u "vyznavačů" PK netuším. Nějak jsem si nevšiml, že by zájem většiny z nich byl nějak přesně konkretizován a nasměrován. Určitě to je z velké části volnočasová aktivita. Pouze nepatrná část permakulturníků má PK jako životní styl, ostatní budou patřit do kategorie "supermarketových permakulturníků". Dokonce ani ta radikálnější menšina se nesnaží "o trvalou produkci všech životních potřeb", to není možné. Trvalé není nic a produkovat všechny životní potřeby je také nad síly jednotlivce (nebo malé skupiny). Samotná produkce potravin udržitelným způsobem je velice náročná a neznám nikoho, kdo by byl permakulturně potravinově soběstačný. "do poloviny minulého století se stejně žilo v podmínkách permakulturního prostředí" ............. tak s tím rozhodně nesouhlasím. Polovina minulého století už byla znečně neudržitelná a k vyčerpávání zdrojů docházelo neobnovitelným způsobem. Výlet do "permakulturní doby" by se ještě hodně protáhl. Netroufám si odhadnou jak moc, ale bylo to o hoooooooooooooooodně dál. QNX

permakultura

Já bych nechtěl vstupovat do kontraverze ohledně toho, kdy vlastně se žilo v podmínkách permakultury v minulých stoletích. To když někdo řekne, že se vlastně v permakultuře žilo do minulého století je víceméně poplatné pohledu na permakulturu, jestli je to jen ta poslední fáze při opatřování potravy a nebo jestli to zahrnuje veškeré pořizování životních potřeb. V kronice za posledních 800 roků se počet obyvatel oné zmíněné vsi pohyboval od 80 v době krizí nebo až 200 v době konjunktury. Stačilo v 17. století klimatické ochlazení, třicetiletá válka a navazující hladomory a neúroda už a komunita nebyla schopna uživit více než 80 obyvatel. To však bylo možné v podmínkách regionální kooperace řemeslných prací, které onu produkci potravy umožňovaly. To bylo v podmínkách energie převážně z ruční práce s koňskými potahy. Pokud bychom chtěli vystopovat za jakých podmínek bylo možné pro komunitu přežít s kompletním zabezpečením života, tak bych uvedl příklad, který se však táhne do 1. století př.nl. Nedaleko naší chaty se rozkládá území keltského opida – tedy komunity, která kompletně zajišťovala svou existenci včetně tavení železa z rudy z okolí Železných hor, výroby nástrojů, tkaní látek, pěstování obilí a skotu včetně obranného valu ze dvou stran a kaňonu řeky z druhé strany. Dovážela se pouze sůl z 50 km vzdáleného zdroje. Podle dokončeného archeologického průzkumu veškerou tu činnost stačilo zabezpečit 30000 obyvatel s 99 %-tní soběstačností včetně obrany proti nájezdníkům, kterým nakonec podlehli v 1. století n.l. Už to nechci protahovat, ale snad nějaké poučení z toho vyplývá, že bylo možné přežít v podmínkách regionálního uspořádání v uvedeném rozsahu, ovšem s autoregulací počtu obyvatel podle zmíněných podmínek a v tom spočívá ta tvrdost tohoto způsobu života. V době vlády Marie Terezie provedl Josef II. sčítání obyvatel na území dnešních Čech a Moravy s výsledkem 5 milionů obyvatel. Podle zkušeností by se na téhle úrovni dalo přežít při vyčerpání fosilních zdrojů energie, ovšem nikoliv v podmínkách dnešní spotřeby. Omlouvám se, že jsem se trochu rozpovídal, ale kdo chce může to svobodně přeskočit.

Miroslav Jílek - V době vlády Marie Terezie

V době vlády Marie Terezie se nehospodařilo trvale udržitelným způsobem, takže ani těch 5 milionů obyvatel(při tehdejší spotřebě) by tady nemohlo žít trvale.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.