Mezi zatím nepříliš popularizovanými kříženci ekonomie a dalších věd je pravděpodobně nejdůležitější biofyzikální ekonomie. Pokud byste snad projevili zvrácený úmysl seznámit se s touto obskurní odnoží ekonomie, můžeme začít poměrně nevědecky: V obýváku se nám roztahuje patnáct slonů! Angličtina má pěkný idiom. Slon v obýváku. Slon v obýváku je zjevná pravda, neoddiskutovatelný fakt – o kterém se nikomu nechce diskutovat. Patnáct slonů v našem obýváku napočítal Nate Hagens, jeden z čelních představitelů biofyzikální ekonomie a bývalý viceprezident investiční sekce Lehman Brothers a Solomon Brothers. Každý z těchto slonů je fundamentální omyl současné ekonomie. A nejen ekonomie, ekonomové odchovaní touto „vědou“ radí také většině politiků a manažerů velkých firem.

Problém se slony je o to větší, že jsou navzájem propletení choboty. Není možné odstranit jednoho, když neodstraníme taky ty druhé. A jak správně tušíte, nastal nejvyšší čas, abychom tuto nevšední dlouhodobou návštěvu vyprovodili ke dveřím. Pohodlně se usaďte. Začněme od toho posledního:

Slon patnáctý: Náš společenský systém jsme ustavili na základě podmínek, které panovaly jen ve velmi krátké historii lidského plemene. Nebrali jsme přitom ohled na biologii a fyziku ani na události, které se udály v průběhu dvaceti milionů let, jež onomu krátkému období předcházely. Korelace vydáváme za zákony a historicky jedinečné podmínky zaměňujeme za nadčasové platnosti. Ekonomie zcela postrádá dějinný rozměr a považuje se za vědu ahistorickou, objevující univerzální zákony, platné za každého počasí. Jedním z důsledků je pak pomýlená domněnka, že vývoj směřuje neustále vzhůru.

Slon čtrnáctý: Konvenční ekonomie se domnívá, že životní prostředí je součástí ekonomiky. Skutečnost je ovšem přesně opačná: ekonomika je součástí životního prostředí. Bez ohledu na to, co si myslíte o vlivu člověka na klimatické změny, není pochyb o tom, že vliv lidstva na planetu je enormní. Člověk podle různých propočtů a různě nastavených kritérií spotřebovává 30 až 50 procent čisté primární produkce Země. Mnoho významných vědců razí tezi, že žijeme v nové geologické éře, antropocénu, a že překračujeme nosnou kapacitu planety Země – planetární meze – a dostáváme se do překmitu.

Slon třináctý: Ekonomové opomíjejí energii, nepřikládají jí téměř žádnou váhu. Ekonomové považují energii za podkapitolu technických substitutů, v rámci níž jsou jednotlivé zdroje energie chápány jako navzájem plně nahraditelné.

... 

Dokončení článku na serveru Finmag.cz