Úvodní poznámka: Při stěhování knihovny našeho ústavu byl mezi separáty nalezen tento nepodepsaný rukopis. Jedná se o zjevný, nedůvěryhodný padělek, protože je datován rokem 2062, který ještě nenastal. Kromě celé řady zjevných smyšlenek, rukopis obsahuje i některé zajímavé podněty jako např.  že ve 20.  století opravdové nebezpečí přicházelo častěji ze sféry ekonomiky a politiky než změn přírodního prostředí, anebo že klimatické změny nás spíš zasáhnou prostřednictvím okolního světa než reálným vlivem na naše území. Text se žánrově přimyká k apokalyptické literatuře posledních tří tisíciletí, není dlouhý a končí nečekaně optimisticky. Proto jsme si dovolili jej jako určitou kuriozitu, kterou nelze brát vážně, zařadit do této monografie. (Text původně vyšel ve sborníku NĚCO PŘEKRÁSNÉHO SE KONČÍ - Kolapsy v přírodě a společnosti, Dokořán 2008, pozn. red.)

I.

Kolem roku 2060 bylo v historických pramenech dosaženo celkového konsensu v hodnocení hlavních příčin velkého civilizačního kolapsu z let 2019-2043. Začal byl vnímán jako souběh tří hlavních faktorů:

1. Růst cen energií. V roce 2000 spotřebovával každý Evropan tolik energie, že na její výrobu manuální silou by bylo zapotřebí 50-70 energetických otroků. Lidé si navíc nebyli vědomi toho, že lidská práva a demokracie fungují jenom v prostředí relativně laciné a dostupné energie a tedy, že elektrárna není jenom stroj na výrobu elektronů, ale také občanských svobod a že dokonce míra slušnosti je ovlivňována energetickou bezpečností a dostupností. Zatímco v druhé polovině 21. století již vnímáme každý úkon či výrobek z hlediska energetického a ekologického auditu, tak počátkem tohoto století, byli lidé víc pod vlivem růstové ideologie. Věci byly automaticky dobré, pokud byly rychlé a stále rychlejší a stále novější.

2. Stárnoucí populace si byla vědoma toho, že jejich děti, které již vyrostly v samozřejmosti blahobytu, prodělávají v chudších letech větší trauma než oni sami a že tedy od nikoho pomoc čekat nemohou. Došla k tomu, že po sérii zklamání nad inflačním znehodnocením úspor a penzijních fondů, se nekompromisně zabarikádovala na svých pozicích a snažila se přežít.  Tím stáhla na sociální programy tu část financí, ze které bylo nutné financovat technologickou transformaci v oblasti lokální výroby potravin a energie. Mezigenerační soudržnost byla ohrožena, společnost se utápěly v neustálých dohadech a půtkách a výsledkem byl růst jak apatie tak násilí. Nejisté doby vynesly populistické politiky neschopné splnit své sliby, což vedlo nejprve k hledání vnitřních a později vnějších nepřátelů. Charakteristickým projevem této rozjitřené atmosféry byla jak válka o Velké Maďarsko, tak rozpad USA na puritánské East Coast, Ligu katolických států na hispánském jihu a Sun Empire se středem v Kalifornii. Po kolapsu centrální ekonomiky si všechna tyto soustátí zavedla vlastní měny.

3. Klimatické změny by v jinak dobře fungujícím politickém prostředí byly nepříjemné, ale většinou zvládnutelné. Krize začala tak, že poruchy jihovýchodního monzunového proudění střídavě přinášely do širší oblasti Číny a Indie, kde žila polovina lidstva, záplavy a sucha. Himalájské ledovce byly již částečně roztáté, takže nedokázaly v teplém vegetačním období doplňovat vodu na velkých řekách. Ještě před velkým hladomorem se čínská vláda snažila z USA a Evropy dovést maximum potravin, ale tím jenom přispěla k nehoráznému zvýšení cen, vlně stávek a spekulací a obecné nejistotě. Evropští zemědělci navíc v té době ještě dobře nezvládali překvapivé a kolísavé klima, které souviselo se zimním zatlačením sibiřské výše dál na jih od podstatně teplejšího Arktického moře, které se rozkládá v místech dřívějšího ledového pokryvu Arktidy.

Protnutím těchto tří základních faktorů – energetické dostupnosti, demografie a klimatických změn vznikla situace, která byla později nazvána Meltdown Transition neboli přechodné období charakterizované postupným rozpadem, doslova „roztápěním“ vžitých institucí a v některých případech i civilizačních návyků. Historie Evropy v posledním tisíciletí zažila celou řadu podobných transformačních krizí jako byla namátkou první (husitská) reformace, Lutherovo období, cenová revoluce konce 16. století, třicetiletá válka a další, ale tehdy se vždy jednalo o víceméně lokální jevy, kdy civilizační výpadek jednoho regionu byl kompenzován vcelku nedotčeným vývojem jiných regionů. Novým rysem této krize byl široký prostor, který zasáhla a schopnost přenášet vzdálené a zdánlivě nesouvisející signály jako byl pád kazašských ropných akcií nebo slintavka na Ukrajině do nečekaných oblastí globalizované ekonomiky. Doprovodným rysem nezvládnutých reakcí na globalizaci byl bezhlavý, citově podmíněný úprk do zdánlivého bezpečí lokálních ekonomik, které již neexistovaly.

II. 

Archeologové, kteří se zabývají koncem egyptské Staré říše zhruba kolem roku 2160 před Kristem, jsou konfrontováni s úpadkem centra, ale zároveň s rozvojem některých periferních oblastí.  Dnes, když jsme byli svědky pádu velkého Londýna a zároveň nečekaného rozvoje Jihočeského dominia, dává situace nejenom lepší smysl, ale nutí nás odmítat obvyklá čítanková klišé o rychlém obsazení Temelína udatnými jihočeskými matkami a jeho úspěšné obraně za vozovou hradbou složenou z již nepotřebných kamionů. Podobně jako jsme v předešlém případě analyzovali hlavní celoevropské příčiny krize, pokusme se odhadnout, jak došlo k přesunu hlavního města do Českých Budějovic a proč se prachatický gulden stal základem nové středoevropské měny, jak přesvědčivě dokládá ústřední expozice Národního muzea v Kašperských Horách. Jaké byly hlavní podmínky a faktory úspěšné jihočeské strategie?

Města měla rozumnou velikost.  Za velké krize let 1929-1933 se ukázalo, že skutečně hladový byl až třetí rok krize. Poněkud bezbranní lidé ve městech neustále čekali, že bude lépe, že to nemůže dlouho trvat a to podvázalo jejich aktivity. Nikdo se nechtěl vracet k příkladu Vídně po obou světových válkách, kdy došlo k vykácení většiny květnatých bučin a habrových pařezin Vídeňského lesa, aby vůbec bylo čím topit. Také myšlenka, že veřejné parky budou proměněny (jako v roce 1945 ve vídeňském Hofburgu) na zeleninové zahrádky, přišla lidem nesmyslná. Byl zde sice příklad Kuby, která po rozpadu Sovětského svazu, prodělala obrovskou energetickou a potravinovou krizi, již řešila malorolnictvím a samozásobitelstvím, ale pracný odkaz této „druhé kubánské revoluce“ nikdo nechtěl rozvíjet a to ani jako překlenovací období. V pracovitých jižních Čechách se ukázalo, že i městští lidé mohou na kole snadno dojet na zahrádky a kompenzovat tak výpadky a rostoucí ceny centrálního trhu. Došlo k obrovskému rozmachu výměnného obchodu a obnovení lokálních trhů.

Dominium bylo energeticky soběstačné. O obranné blokádě Temelína jihočeskými matkami bylo již mnoho napsáno, ale neméně podstatná byla šťastná kombinace podhorských zemědělských oblastí a lesnaté Šumavy, která opět bohatla z prodeje palivového dříví. V důsledku toho se Národní park Šumava konečně zbavil nepůvodních (a dokonce i původních) lesních porostů i kůrovce a stal se nejznámější horskou savanou střední Evropy.

Lokální měna nebyla založena na víře.  V průběhu 20.  století měny opouštěly zlatý základ a hlavní globální měna – americký dolar byl úzce svázán s ropným průmyslem, protože na světovém ropném trhu se obchodovalo v dolarech. V období silně kolísavých cen se ukazovalo, že dolar už není podložen ani zlatem, ani ropou, ale vírou, že se za něj dá něco koupit. Po splasknutí dolarové bubliny se zhroutila překvapivá řada národních měn, které do té doby ani netušily, že už dávno nejsou „národní“ a nevnímaly, jak úzce jsou s americkou měnou provázány. Lokální měny se rozvíjely z ručně psaných poukázek malých, úspěšných komunit, jejichž jádro většinou tvořila Jednota bratrská a jiné náboženské organizace, jež již dávno vyměnily náboženský zápal za sociální působení, ale přesto v nich zůstával silný etický náboj. Ten zpočátku omezoval podvádění a různé druhy parazitování. Zavedení skutečně silné měny – prachatického guldenu – umožnily rozsáhlé zlaté zásoby ložiska Naděje v Kašperských Horách. Vděční občané na náměstí postavili sochu prof. Rudolfa Zahradníka, který svým bojem proti těžbě v 90.  letech 20.  století uchránil toto významné evropské ložisko na pozdější dobu, kdy zlato mělo několikanásobnou cenu. V severních Čechách byly limity těžby uhlí prolomeny příliš brzy, takže revír měl v době, kdy uhlí bylo skutečně zapotřebí, jen okrajové zásoby.

Koalice s Východočeským dominiem.  Mezi pozdním středověkem a koncem baroka měly jen dvě větší české oblasti relativně samostatný ekonomický a kulturní vývoj. Kromě dobře známého Jihočeského dominia to byly i opomíjené východní Čechy, které po staletí kulturu a ekonomiku spíš vytvářely, než konzumovaly. Rozdíl byl v tom, že Jihočeské dominium bylo od 16. století industrializováno a zemědělské přebytky byly vytvářeny na centralizovaných velkostatcích, zatímco Východočeské dominium bylo chudší, víc rozdrobené a dlouhou dobu zůstávalo agrární. Během krize se opět projevila síla evropské tradice a životaschopnost přirozených areálů. V novém Východočeském dominiu se sice zpočátku projevovalo soupeření Litomyšle a dvouměstí Opočno-Dobruška (jak Pardubice tak Hradec zůstávaly na periferii středních Čech), které dlouhou dobu podvazovalo rozvoj východočeského státu. Koalice fungovala na jednoduchém základě – východní Čechy bývaly postihovány jarními mrazy z nečekaných průniků chladného polárního vzduchu, ale Jihočeské dominium naopak trpělo letními a podzimními suchy z rozšiřující se mediteránní oblasti. Obě dominia tak byla – podobně jako za malé doby ledové – sice postihována klimatickými změnami, ale každé jinak. Jejich koalicí se vytvořila pevná pevná zemědělská osa mezi Slezskem a Bavorskem, která vyrovnávala lokální nedostatky potravin. Ve folklórní paměti dodnes přetrvávají společné lovecké výpravy na vlky a medvědy do Rychlebských hor a Sniežnickego parku krajobrazowego.

Atmosféra soudržnosti. Ředitel základní školy v Chelčicích u Vodňan netušil, co způsobí, když studentům zadal k rozboru text J.  Urzidila na téma, na co zacházejí říše. Urzidil v něm říká: „Ptáme-li se tedy, nač vlastně zašla epocha Františka Josefa – udávají se všemožné historické, politické a jiné důvody, které by vydaly na celé svazky. Ať už se však zdají v jednotlivostech sebeoprávněnější, jsou téměř bezvýznamné. Jsou to jen symptomy celkového postoje.  Tento postoj se v rakousko-uherské monarchii projevoval naprostým nedostatkem lásky, absolutní nevůlí udělat někdy něco pro kohokoliv jiného, nepopsatelným egoismem všech. Zkázu této epochy přivodila vzájemná neláska“.  Ve středních Čechách by se tomuto názoru žáci i dospělí nejspíš vysmáli, ale byla to právě chelčická iniciativa, která pomohla vytvářet ovzduší soudržnosti a vymezit proti tzv.  středočeským neorealistům.

III.

V době velkého civilizačního kolapsu jsme byli neustále konfrontováni s bezútěšnými zprávami o úpadku a příklady nelidského chování, které se ostatně nevyhnulo ani jedné velké televizní stanici, jež se na podobné zpravodajství specializovala. Ve skutečnosti od samého začátku krize a zdá se, že ještě dávno před ní, téměř v skrytu fungoval nenápadný mechanismus obnovy civilizace. Při zpětném pohledu se ukázalo, že nejméně v evropské, čínské a egyptské civilizaci byly tyto mechanismy obnovení řádu vždy přítomny a proto se jim po egyptském vzoru začalo říkat „princip Maat“, ve kterém Maat je nejenom rozhodujícím pírkem na závaží spravedlnosti, ale obecně vyjádřením řádu a tím i hojnosti. V zásadě se dá říct, že princip Maat fungoval dvojím způsobem – zahlazoval nejkřiklavější nespravedlnosti a podporoval konstruktivní síly ve společnosti. Toto konstatování se zdá být příliš obecné, ale život sám ukázal kolika různými, často křivolakými způsoby v překvapivě krátké době několika desetiletí  (srovnejte rakouskou říši v letech 1648 a 1686 či Německo v roce 1933 a 1963 )  mohl být naplněn.

Literatura

V krizovém období se nejvíc sháněnými knihami staly knihy z 60. -70. let 20.  století zabývající se zahrádkářstvím, jež byly psány lidmi, kteří sami zažili období nedostatku. Ještě v roce 2008 jich byly plné antikvariáty.  Novou roli sehrály staré svazky upadlých časopisů o chalupaření, zahrádkaření a chatařství, které byly plné různých nápadů a improvizací.  Další vlnu zájmu způsobila řada amerických knih o strategii přežívání v divočině, které byly vždy vzhledem k pionýrské a skautské tradici, součástí americké identity. Jednalo se zejména o tyto monografie:

Stein M. (2000): When technology fails. A manual for self-reliance and planetary survival. 405 stran. Chelsea Green Publishing. Vermont. Výborný úvod do problematiky s řadou odkazů na další knihy. Autor doporučuje zejména tři následující tituly.

Emery C. (1998): The Encyclopedia of Country Living: An Old Fashioned Recipe Book. 858 stran.  Sasquatch Books.  Seattle.

Back to Basics: How to Learn and Enjoy Traditional American Skills, from Reader´s Digest.  456 stran, The Readers Digest Association.  New York.  1999.

Wigginton E.  ed (1972-2004): The Foxfire Books. An Anchor Book.  New York.  Jedná se o mimořádně populární soubor třinácti knih, které shrnují nezajímavější články z Foxfire Magazine, který vychází od 60.  let a zabývá se tradičními dovednostmi lidí zejména z Apalačských hor. Nejvíce hodnotné mají být první dva svazky.

Úlehlová-Tilschová M. (1945): Česká strava lidová. 630 stran, Družstevní práce. Praha. Naivizující a proto již  půvabná kniha o kulturní antropologii všedního dne viděná skrze stravu. Například u bramboráků popisuje asi deset krajových variant ( halapač, strouhanec, fofrovanec, drn, lata, babačák, toč, bacán a další). Inspirativní čtení o tom, jak z mála potravin vykouzlit mnoho jídla.

Internetové zdroje (2007)

Některé internetové zdroje jsou zde uváděny, ne proto že bychom jim beze zbytku věřili, ale protože obsahují odkazy na další důležité stránky.  Jsou spíš východiskem než cílem.

Worldwatch Institute: http://www.worldwatch.org/
Rocky Mountain Institute: http://www.rmi.org/
Union of Concerned Scientists: http://www.ucsusa.org/
World Resources Institute: http://www.wri.org/
Greenpeace: http://www.greenpeace.org/
EarthSave International: http://www.earthsave.org/
International Forum on Globalisation: http://www.ifg.org/
Alternative Energy Institute Inc.: http://www.altenenergy.org/